„To není možný, aby to byly všechno buzny!“

„No podívej se na to. Tak hezcí a tak teplí. Jeden Colin Farrell říznutej Channingem Tatumem vedle druhýho. No co to je?“

„Přece to nemůžou bejt všechno buzny. Mají snad aspoň ňáký hezký hetero kámoše, co je přišli doprovodit, ne?

„Ne. Mají svoje kámošky, kterejm se říká fag hags.“

„Fag co?“

„To je hetero holka, co nemá žádnej život a žádný vztahy. Řeší jen vztahy svojí buzny, se kterou chodí na kafíčka a na drinčíky.“

„Hej, my jsme fag hags. Akorát bez těch buzen.“

I takto půvabně upřímný rozhovor dvou twenty something děvčat jste mohli zaslechnout na středeční zakončovací party, pardon, na posledním výstřelu pražské části Mezipater. Večírku, který hudebně obšťastnili Josef Rabara a Bára Šichanová z Rádia Wave, předcházel ceremoniál s předáním cen nejlepším filmům. Tuhle slávu naopak obšťastnila zpěvačka skupiny Toxique Klára Vytisková. Byla vtipná (jak vyjmenovat desítky partnerů festivalu a nenudit?), byla akční (rychlé reakce dělají dobrého moderátora), byla supersexy (ta róba!). Všichni muži v sále s ní chtěli spát, všechny ženy s ní chtěly kamarádit. Oprava. Většina mužů v sále s ní chtěla kamarádit a většina žen s ní chtěla spát. Mezipatra, žejo.

No není k sežrání?

Vytisková: Kluky mám ráda

„Moderovalo se mi skvěle! Oslovil mě Dan Pošta, což je art director letošního ročníku a já jsem s radostí souhlasila. Kluky mám ráda, miluju jejich šperky a baví mě, jak vše odvozují od nich,“ vyznává se z lásky k art direktorům Mezipater Poštovi a Vackovi Vytisková.

Studentská porota byla taky k sežrání.

Člen poroty Nico Popovich…

…a člen poroty Nico Popovich (vlevo) na party Paris Burns. Najdete deset rozdílů?

Vytisková ráda vyráží na Mezipatra i jako řadová divačka, letos to ale kvůli množství práce nestihla. „Je fajn, že se takové akce konají,“ prohlásila v róbě od návrhářky Anny Mareškové. „Spolupracuju s ní už docela dlouho, miluju to, co dělá. Spousta mladých návrhářů navrhuje věci, co jsou sexy, ale nejsou vkusné. Od Anny pocházejí sexy a zároveň vkusné věci,“ přemýšlí česká Amy Winehouse.

Programová ředitelka Lucia byla jednou z vtipných žen večera.

Aleš Rumpel nesměl chybět.

Nechyběl ani celý tým. Před plátnem se dmul pýchou a klaněl se.

I Vytisková se po ceremoniálu zúčastnila zmíněné party v kavárně. Tančilo se až do rána. V pět pustili Rabara se Šichanovou píseň Spice Up Your Life. Dva členové a jedna členka mezipaterního týmu následně předvedli choreografii ne nepodobnou té z následujícího videa. Akorát ty tága čekala před Lucernou.

Reklamy

Mezipatra opouštějí Prahu ve velkém stylu. A vás milují!

Sotva jsme se všichni (tým i diváci) adaptovali na festivalový režim, už končíme. Není to k vzteku? V Lucerně je právě v plném proudu zakončovací ceremoniál pražské části 13. Mezipater. Moderuje ho zpěvačka Klára Vytisková, nejlepší filmy sbírají ceny a celý tým Mezipater se škrábe na pódium, aby mu hosté zatleskali. Což je část večera, kvůli které někteří (mužští) členové štábu strávili celé odpoledne v Palladiu. Modelky.

U tohotu stolu v Lucerně jsme týden žili.

Pražskému týmu Mezipater tímto aktem skončí režim, na který lidské tělo není úplně uzpůsobeno. Posuďte sami. K snídani stihnete rychlé kafe na cestě do kina, ke svačině si dáte dvojku bílého. Dvojka bílého a gauloiska nahradí i oběd, k odpolední svačince si stihnete doběhnout pro cheeseburger do mekáče. Jé, on už je večer a film! Večeří se víno, pivo a coca-cola. Gauloisky. V libovolném pořadí. Jé, ona už je jedna ráno! Proboha, nonstop Mekáč na Václaváku je z technických důvodů uzavřen? Poď pro klobásu.

Bude nám smutno.

Zkrátka a dobře. Stravovací návyky se v době festivalu mění. Překrucují. Mutují. Abychom všechno stíhali. Aby výsledkem naší práce byly plné sály diváků. Spokojených diváků. Kolik jich vůbec letos do Prahy přišlo? Přesné číslo nikdo nezná, z kuloárů ale zaznívají zkazky o letošní výjimečně vysoké návštěvnosti. Pokud se promítal snímek, jehož anotace obsahovala fotku dvou nahých, krásných, mladých, objímajících se gayů, sál praskal ve švech. Z „diváckých výprav“ se tak těšily snímky Za zdmi a Neodcházej. Sexy kluci holt prodávaj. A táhnou.

Mezipatra ale samozřejmě nabídla i mnohem méně přímočaré kousky. Do Galerie Langhans zavítal soubor Depresivních dětí, aby zde publiku promítl unikátní nalezený československý film I Sing the Body Electric, malý sál Světozoru pak přivítal umělce Marka Thera, který zde představil film, který musel odevzdat na policii. „Trezorová“ díla ve 21. století? Asi jedině na Mezipatrech.

Zítra si přečtete report z opulentního závěrečného večírku. A pozveme vás do Brna.

Děkujeme za přízeň!

Paříž hořela a Mezipatra ještě přikládala

Je lepší shořet než pomalu vyhasínat. O tom žádná. Tohoto půvabného i úderného hesla se v sobotu večer drželi i návštěvníci největší party letošních Mezipater. Jmenovalo se to Paris Burns, konalo se to v Palace Illusion a trvalo to? No až do rána. Oheň byl živen rozličnými lihovinami, jiskřilo to díky extravagantním outfitům. Hřálo to? To je otázka. Jsme pořád na Mezipatrech. Teplo sálalo ze všech a ze všeho.

Paris Burns (Hořící Paříž) nebyla jen tak ledajaká party. Večírek měl svůj dresscode i svoje téma. Všechno odstartovala projekce zábavného filmu Paris is Burning o roztomilých queer lidičkách z New Yorku 90. let, pak přišel na řadu vogueing. Ne, nepouštěli jsme si klip Vogue od Madonny ve smyčce. Zas tak gay nejsme. Pod vogueingem se skrývá boj dvou tanečníků. Když se všechno vybattlilo, na blikající parket vpluli desítky tanečníků. DJs (Urxin Sisters, Radqohski, Babypy) i performer Šimon Holý svoji práci odváděli tak dobře, že se v těsném objetí svíjeli i ředitel přehlídky Aleš Rumpel s vedoucím produkce Pavlem Bickem. Pak došlo pivo, ale to na blikající parket stejně nepatří.

Dresscode zněl jasně. Obhaj svůj styl. Jak by svůj styl obhájili vybraní účastníci party?

Olga Path Štiplová, novinářka

Olga má prý Mezipatra ráda. Foto: Jan Přibylský

„Jak bych si obhájila svůj styl? Asi tak, že to, co mám teď na sobě, je to jediné, co jsem doma našla vyprané a čisté. Stěhuji se. Na Paris Burns jsem se pořádně zpotila,“ vypráví Štiplová.

Martin Kámen, fotograf

„Paris Burns 2? Víc praxe, míň teorie,“ míní Martin. Foto: Viktor Wildner

Olga a Martin tančili společně. Pózovali společně. Odešli společně. Foto: Viktor Wildner

„Zajímám se o to, kam jdu. Tomu přizpůsobím svůj styl oblékání. Vždycky se snažím, aby to nebylo prvoplánové. Co se týče Paris Burns, musím být trochu kritický. Lidé se přišli jen podívat na to, jaká byla queer scéna v 90. letech. Na parketě to vidět není,“ přemýšlí Kámen.

Mark Ther, člen hlavní poroty Mezipater

Dredy a pisoáry. Takhle se obhajuje styl. Foto: Jan Přibylský

„Kdybych měl obhájit svůj styl, tak. 80. léta. Moje dětství. A možná 30. léta,“ sděluje Ther.

Lukáš Hofmann, student

Lukáš se stylizoval do podoby blonďáčka z filmu Imaginární lásky. Foto: Viktor Wildner

Lukáš na party přivedl i kamaráda Samuela, který má prý rád „orientální věci“. Foto: Jan Přibylský

„Dneska jsem si na sebe vzal to, co mi padlo pod ruku. Vyšší smysl netřeba hledat. Líbí se mi, že se tu tančí na svítící podlaze. Mezipatra jinak moc neznám, ale rád je poznám,“ vypráví velmi výřečný Lukáš.

Aleš Rumpel, ředitel Mezipater

Aleš se vyznal, že by se kvůli tanečnici stal heterákem. Foto: Viktor Wildner

„Mám na sobě triko z Paříže a košili od francouzského architekta. Ve Francii jsem mu ji totiž pochválil a za dva týdny mi od něj přišla poštou. Vypraná, samozřejmě. K tomu doutník. Dramaturgyně festivalu totiž řekla, že bez doutníku ne. Jo a na dnešním večírku je pár tanečnic, kvůli kterým bych se rád stal heterákem,“ šokuje Aleš.

Sylvia Kozoňová, bloggerka

Sylvia je módní bloggerkou, to ona by měla psát tento článek. Foto: Jan Přibylský

„Styl je něco mého. Něco, co mám v sobě. Nemyslím si proto, že ho je třeba obhajovat. Před kým? Oblékám se normálně. Takhle bych vyrazila i na večeři s mámou,“ říká Sylvia.

Helena Starcová

S tím, co si vzít na sebe, si Helena neláme hlavu. Foto: Jan Přibylský

„Jak obhájit můj dnešní styl? No, bude to těžké. Můj dnešní styl je totiž takový: přijít z práce, běhat 15 minut po bytě a hledat cokoliv, v čem bych mohla mezi lidi,“ nastiňuje horečnou před-večírkovou situaci usměvavá Helena.

Jak JINAK hořela Paříž? Podívejte se na výživný fotoreport. Najdete se?

Lidé tančili. Foto: Jan Přibylský

Lidé kouřili. Foto: Jan Přibylský

Lidé se nudili. Foto: Jan Přibylský

Pózovalo se ve velkém, jak je na podobných akcích zvykem. Foto: Jan Přibylský

… a pózovalo. Foto: Jan Přibylský

Mezipaterní tým pil jenom minerální vodu… Foto: Jan Přibylský

Produkční tým přemýšlel nad tím, jak vyprodukovat pivo, které došlo… Foto: Viktor Wildner

Zábava přesto pokračovala, protože… Foto: Jan Přibylský

…protože „You can dance, you can jive, having the time…“ Nebo to byla Helenka? Foto: Jan Přibylský

Parket svítil… Foto: Jan Přibylský

…a hezcí lidé byli k vidění všude. Foto: Jan Přibylský

Úplně všude. Foto: Jan Přibylský

Strajk a pose. Vogue. Foto: Jan Přibylský

Aleš hledá tanečnici, kvůli které… Foto: Jan Přibylský

…by se stal heterosexuálem. Nelze se divit. Foto: Jan Přibylský

Vážně nelze. Foto: Jan Přibylský

Nad ránem Paříž shořela. Nejsou hlášené žádné oběti. Mezipatra pokračují. Konec reportu.

Proč se šéf Mezipater schovává v Lucerně?

Šéfa festivalu Aleše Rumpela mezipatra spatra zastihla náhodou v sobotu v kavárně Lucerny. Do projekce soutěžního filmu Laurence Anyways zbývalo asi 15 minut a Aleš se schovával. V šatně, pod stolem na akreditačním stánku, mezi sudy s plzní i, pod šaty programové koordinátorky Anny i ve výstřihu programové ředitelky Lucie. Proč? Všichni po něm chtěli lístek na beznadějně vyprodanou projekci. A Aleš nemohl sloužit.

Aleš mluví velmi moudře a učeně. Tady na letošním zahájení.

Po zběsilé schovávačce ale Aleš zářil štěstím, hopsal mezi stolky v kavárně, usmíval se od ucha k uchu a broukal si veselé písničky. „Ptáš se mě, jak se cítím? Kino je natřískaný a já se musím schovávat za závěsem, protože po mě všichni chtějí lístek. Jsem spokojený. Během festivalu to jsou ale obecně takové vlny. Člověk je v podrůčí hormonů. Adrenalinu. Tělo je v šoku. Jsou tu vlny nadšení a vlny naštvání. Teď třeba na Lucernu, která včera pokazila projekce,“ nebál se kritiky kina rozjívený Rumpel.

Aleš se jako každý člen týmu Mezipater velmi rád fotí.

Aleš je šéfem Mezipater již osmým rokem. Začínal jako dramaturg ve svých jinošských dvaadvaceti letech. „Byl jsem strašně mladej, věděl jsem prd. Všechno, co umím, jsem se naučil díky Mezipatrům. Je to taková škola všeho,“ vyznává se Aleš a dodává, že před osmi lety vypadala queer scéna úplně jinak. „Neexistovalo registrované partnerství, nebyly žádné prides, neexistovali iboys,“ pátrá v paměti. Neexistovali iBoys? Aleš je skutečný pamětník.

Na zdraví s naším oblíbených hostem Toddem Haynesem

Na Mezipatra, která podle něj disponují týmem „odolných, motivovaných, hetero i homo lidí“, zve Aleš i svoji maminku z malého města. Maminka má prý festival v lásce. „Na úplně první Mezipatra přijela strašně brzy, tak jsem jí šoupl do kina. Neuvědomil jsem si však, že tam zrovna běží dokument Pravda o gay sexu, kde se dopodrobna a velmi explicitně rozebírali rozličné sexuální praktiky. Maminka nevyběhla ze sálu. Je to zvídavá žena. Pak se nemusela na nic ptát,“ vzpomíná se smíchem Rumpel a doplňuje, že velkou fanynkou Mezipater je i jeho tchyně.

Aleš totiž na Mezipatrech poznal svoji životní lásku, Jožu, který na sebe nyní strhává pozornost jako úžasná a výjimečná Mušnula. „Dělal jsem rozhovor pro jeden časopis a Jožo fotil můj portrét. Už když po Louvru pobíhal s foťákem, věděl jsem, že s tím modrookým blonďákem strávím život,“ sděluje zamilovaně Rumpel. Pak dodal, že v jejich společné domácnosti se už natáčela jedna ze znělek festivalu. V nesoutěžní sekci se letos navíc představí klip Skúška prvých šiat, v němž jako Mušnula exceluje právě Joža.

Aleš je svatý člověk.

Pro Aleše jsou Mezipatra dalším full time pracovním úvazkem. „Všechno musí fungovat. Návštěvníci nejsou zvědaví na to, že jsme něco posrali nebo že jsme něco nestihli,“ vypráví s tím, že si na festival bere dovolenou. Mezipatra pro něj prakticky nekončí. Už dva měsíce po skončení jednoho ročníku začíná intenzivně připravovat ročník další. „Je to strašně časově i finančně náročné, ale je to prostě super,“ říká.

Podle Rumpela je mimořádné důležitý společenský apekt Mezipater. „Společnost ten festival potřebuje. Neukazujeme jen filmové umění, otevíráme i lidskoprávní témata. A to je veřejná služba,“ přemýšlí. Festival by se podle něj neměl stát oslavou homosexuality pro homosexuály, kde se utvrzují ve své identitě. Měl by být pro všechny.

Aleš se svojí pravou rukou, Luciou. Říkal někdo „růžové kalhoty“?

Jak vidí Mezipatra v horizontu pěti let? „Jako společnost procházíme proměnou. Přestávají existovat veřejné peníze pro kulturu. Dostáváme méně penez než akce, které jsou menší než my. Všichni se musíme připravit na to, že tu přestává existovat stát jako garant služeb,“ přemýšlí ředitel. „Musíme přežít tenhle zlom. Ani privátní sektor moc nechce festival podporovat, naše téma je pořád kontroverzní. Myslím, že je třeba, aby se za festival postavili jeho diváci. Kultura není automatická,“ míní moudrý Aleš.

Aleš cítil potřebu se vyjádřit i k nařčení z příspěvku „Při sestavování programu Mezipater propotily gauč“, že na jedné z projekcí na sobě měl růžové kalhoty. „Je to legenda, nestalo se to. Zato mohu říci, že Lucia a Anna byly na více než jedné projekci zhulené,“ dodal. A máte to, holky. Payback!

„S lidmi z Mezipater se můžu bavit i o problémech s retencí mléka!“

Jsem PR manažerka. Když o sobě tohle prohlásí thirty-something žena, stojí před vámi většinou lehce frigidní, křečovitě se usmívající, bezdětná bytost v upjatém apartním kostýmku, na dvaceticentimetrových jehlách a se stohem tiskových zpráv v ruce. Jsem PR manažerka Mezipater. Když o sobě tohle prohlásí thirty-something žena, stojí před vámi… Anna Voňavková. Bytost, která se vzpírá všem klišé o píáristech, marketérech, brand managerech a jiné reklamně-mediální havěti. Jaká jiná PR manažerka pomáhala v uprchlickém táboře v Palestině, přičemž svého osmnáctiměsíčního syna nenechala doma? Žádná. Nikdy. Nikde.

Anna, Kristián a příslušníci.

Anna, která šéfuje i autorovi tohoto blogu (tento blog však nijak necenzuruje, na to je moc aktivistická), na každou schůzi dorazí s nakažlivým enthusiasmem (juchu!), spoustou nápadů (juchu!) a množstvím úkolů (eh, juchu?). Posvětila navíc guerillovou akci ve Varech, veleúspěšnou kampaň Řekni to Klausovi i blog, pročež se těší nehynoucí lásce a její plakát má každý člen PR týmu vylepený v pokojíčku.

Anna a Aleš na společenské akci. Jsou to Mezipatra?

Anna dělá na Mezipatrech druhým rokem, žádným zelenáčem v PR vodách ale není. „Dělala jsem v neziskovkách, takže to prostředí znám a je mi blízké. Mým úkolem na Mezipatrech je dokázat, že festival je tak úžasný, že nás partneři a média chtějí a budou propagovat zcela zdarma. Snad jen z lásky ke kultuře, filmům a teploušům,“ sděluje s úsměvem Voňavková. „Musíme se hlavně dostat k lidem, vysvětlit jim, kdo jsme a co nám jde,“ doplňuje.

Anna s Kristiánem na demonstraci. Nejsou to Mezipatra.

Každý ročník Mezipater je pro Annu provázaný i s jejím rodinným životem. Anna je totiž naprostý mezipaterní unikát. Má totiž malého syna Kristiána a další potomek je právě na cestě. Proč je to unikátní? Tým Mezipater je totiž striktně bezdětný, a to i přesto, že některým členkám (i členům) už pomalu začínají tikat biologické hodiny. „Loni jsem viděla jeden film, dělala jsem to sama a ještě jsem kojila syna, takže jsem spěchala často domů. Byla to nálož práce a často jsem padala na hubu. Letos tomu předcházím se svým rozšířeným týmem. Jsem ale pro změnu těhotná, tak snad nebudu usínat. Těším se, že si festival vychutnám se vším všudy,“ vypráví Voňavková. Doplňuje, že prozatímními největšími letošními úspěchy jsou: schopný PR tým, fungující Facebook, kde je o 2000 fanoušků více než loni a schopný grafik. Pak Anna ucítila, jak zasmrděla sebechvála a dodala: „Letos se toho i určitě dost nepovede.“ Pche.

Anna jede ze schůze týmu Mezipater. Nebo na schůzi?

Na Mezipatrech nejvíce oceňuje atmosféru v celofestivalovém týmu. „Vlastně to hodně dělám kvůli těm lidem okolo. Vzali mě mezi sebe bez mrknutí oka, přestože jsem vlastně v dost jiné životní situaci než většina z nich. A vytrhnou mě z mateřské letargie, když mám pocit, že na světě není nic než děti. A taky se s těmi lidmi dá bavit o čemkoliv, i o tom, že máš problémy s retencí mléka. A nikomu to nepřijde divný,“ říká dojatě Anna. Nojó, hormóny.

Anna o sobě říká, že je konzervativní ženou v domácnosti, která miluje svého muže. To jí ale nikdo nevěří (tu konzervativnost). Její Facebook je zahlcen fotkami z různých demonstrací, na kterých demonstruje i s malým Kristiánem. „Facebook jsem si založila v době, kdy jsem byla dobrovolník v uprchlickém táboře v Palestině, byl to (a dosud je) nejlepší způsob, jak komunikovat s místními. Když byl Kristiánovi rok a půl, byl s námi v Ramaláhu. Jsme taková aktivistická rodinka. Zajímá nás, co se kolem nás děje a chceme s tím něco dělat. Demonstrace a vůbec jasné vyjádření názoru k tomu jednoznačně patří. Kristián už teď dává svoje názory jednoznačne najevo. Dovede ale i ocenit, když je něco dobré: táta vaří, mámo, MŇAM!“.

„Tam bylo lidí, že jsme se málem ušlapali!“

Tak jsme to odstartovali. S Urxin Sisters. S hrdinkami zahajovacího filmu Stellou a Dot. S moderátorkou ceremoniálu Irenou Kristekovou. Ale především s vámi. Lucerna totiž na Zahajovací party 13. Mezipater praskala ve švech. Kolik že přišlo lidí? 600? 700? V Kavárně Lucerny nebylo k hnutí a přes kouřové clony toho nebylo ani moc k vidění. Nebo bylo? Zahájení přehlídky se slavilo až do brzkých ranních hodin. Slavil i mezipaterní tým, nic jiného mu koneckonců nezbylo. Mezipatra spatra se dnes ráno vybraných členů týmu zeptala na dojmy z tohoto opulentního mecheche. Názory se různí, stejně jak počty litrů zkonzumovaného bílého. A počty vykouřených paklů marlborek. Samozřejmě.

Hlava nehlava? Spíš hlava na hlavě.

Anna Cingrošová, vedoucí Lucerny: Zahájení bylo moc dobrý, zrcadlový! Film byl úžasně vtipnej. Vždycky jsem přišla do kinosálu nakouknout a všichni se smáli. To mě nabíjí. No a na večírku tančil vedoucí produkce Pavel Bicek na jednom mém kopytu, tj. v botě s podpatkem. Víc si asi nepamatuji.

Pavel Bicek, vedoucí produkce: Moje dojmy ze zahájení? S Cingrošovou jsme měli smažák z Václaváku. Všechno dobře dopadlo. Měl jsem hroznej stres. Aleš řekl, že díky mně jsme měli nejhladší zahájení ever. Já tam udělal nejvíc práce. (Můžeš mě v tom blogu ještě víc vychválit prosím???). Byli tam samí teplouši.

„Díky tobě máme nejhladší průběh zahájení ever,“ říká šéf Aleš vedoucímu produkce Pavlovi

Aleš Rumpel, ředitel festivalu: Diváky moc bavil ceremoniál se zrcadly, obnaženými muži a herečkou Irenou Kristekovou v úžasné róbě. Film provázely salvy smíchu nebo se mu aplaudovalo. Když jsem odcházel ve čtyři ráno, party ještě pokračovala. Je třeba říkat víc?

Juliána Silvie Slivoňová, výkonná produkční: Honzo, já jsem se včera opila jak dobytek, to je můj dojem ze zahájení.

„Toč ty buzny!!!“

Kamila K. Hlochová, tajemnice poroty: Asi teď nemám uplně střevo, co kdybych poprosila o dojmy z večera porotce, to by bylo zajímavější?

Anna Voňavková, PR manažerka: Tam bylo lidí, že jsme se málem pošlapali! Rozhodně víc než loni, hlava na hlavě.  A zahajovací film se fakt líbil, bavilo mě, že lidi během projekce tleskali hlavním hrdinkám. A hodně se o filmu bavili i na navazující party – dost se jich přiznalo, že zaslzeli. Místy oblačno se líbilo jak lidem, kteří spíš chodí na dokumenty, tak těm, co se třeba včera vrátili z projekce Skyfall. Myslím, že programový tým fakt zabodoval.

Dívky u akreditačního stánku se neflákaly. Ani nemohly.

Martina Štruncová, produkční ceremoniálu: Ceremoniál byl magický, kladli jsme důraz na jednoduchost a stručnost v kombinaci s mystikou vizuálních efektů a erotickým napětím. Diváci byli spokojeni a o to šlo v první řadě.

Jiří Markvart, new media and Facebook guy: Celá Lucerna byla provoněna slavnostní atmosférou. Na každém z našeho štábu bylo poznat, jak se těší, až začnou měsíce příprav vrcholit a festival se konečně rozjede na plné obrátky. A pak to vypuklo. Úvodní film Místy oblačno dojímal i rozesmíval. Ukázalo se, že to byla výborná volba. Všichni, ať už se zdrželi na následné párty, nebo ne, domů odcházeli se skvělou náladou a plni příjemných zážitků. A to jsme teprve na začátku.

Lucia a Anna známé z minulého příspěvku a člen poroty, kterého blogger Honza zatím nezná. Je to trapné?

Anna Purkrábková, programová koordinátorka: Moje dojmy? Skvělá atmosféra, lidé tleskali během filmu, party až do rána, přeplněná kavárna plná bavících se návštěvníků. Moc moc dobrý.

Michaela Mladá, vedoucí Světozoru: Já jsem si skoro ani nevšimla, že začala party. (chichichi) Pořád bylo třeba něco doladit a dozařídit. (chichichi) Ale najednou byla půlnoc a já jsem stála s vínem v ruce uprostřed parketu a nešlo to zastavit. Na baru se mi nějaký slečny (potvory) smály, že i přes mojí štábovku a urputný výraz mě obsluha úspěšně přehlíží a můj zjihlý pohled při každém pohledu na víno za barem ignoruje.

Koordinátorka třicítky dobrovolníků Bára (vlevo) koordinuje vedoucí Světozoru Míšu. Bude v tom víno.

Dana Machajová, koordinátorka doprovodného programu, spolu s Kristýnou Holubovou DJ na party (Urxin Sisters): Mezipatra jsme zahájili úspěšně, v hojném počtu, bujaře tancujíce až do rána. Každopádně počítejte s tím, že Zahajovací večírek byl jen trénink na celé mezipatření. Vidíme se hned v sobotu na Paris Burns. Děkujeme. We love you always forever.

Tak.

Také se vám naše zahajovací party líbila? A na co se těšíte teď? Odpovězte si na to klidně v duchu, nemusíte hned taky všechno komentovat.

Hlavně přijďte na Mezipatra.

A sledujte blog. Už brzy tu totiž přistane překvapení. Od externí autorky.

Při sestavování programu Mezipater propotily gauč

Počet nepřečtených mailů každé ráno šplhá ke třicítce. Telefon se nevyplatí pokládat, tichý režim či vypnutí se vždy krutě vymstí. PR manažerka v každé esemesce píše, že „když to nedodáš včas, tak tě zabiju.“ Vedoucí produkce se na svém Facebooku ptá, kdy „už tenhle neživot skončí?“ Týmová skupina na stejnojmenné síti neustále chrlí nové příspěvky. Prosby. Úkoly. Výkřiky do tmy. Ale i pochvaly. A zprávy o úspěších. Všechny komunikační kanály (naše i velká média) nasvědčují tomu, že se Mezipatra nebezpečně přiblížila. Máme posledních pár dní na to, abychom přehlídku udělali nezapomenutelnou.

Nezapomenutelné by měly být (a budou!) především filmy. Letos jich uvidíte více než sto, 80% z nich uvedeme v české premiéře a na velkém plátně. V kině je zhlédnete nejspíše poprvé a naposled, za pár měsíců budou tyto snímky k dispozici maximálně v nějakém ušmudlaném dvdripu. A to prostě nechceš, viď. Na festival se vrátí milovaný i nenáviděný Xavier Dolan s novým, netrpělivě očekávaným opusem Laurence Anyways, k vidění bude i komedie Místy oblačno (Cloudburst), která dostane do kolen i nejkovanějšího cynika (programový tým kolektivně tleskal, zatímco si zbylými končetinami stíral slzy dojetí). V pečlivě sestaveném programu zaujme i syrový dokument o AIDS Jak přežít mor (How to Survive a Plague). Jak se takový program pečlivě sestavuje? A kdo ho vlastně sestavuje? Lucia Kajánková a Anna Purkrábková z programového oddělení se rozhodly, že svou práci poodhalí.

Anna (vlevo) a Lucia (veprostřed) pózují se slečnou Juliánou z produkce

K Mezipatrům poprvé přičichly v roce 2007 jako studentky filmové vědy. Společně. „Naprosto nás uhranula osoba ředitele festivalu Aleše Rumpela. Když jsme viděly, jak při projekci Queer as Folk stojí na pódiu s odbarvenými vlasy, v růžových kalhotách a háže do publika kachničky, bylo rozhodnuto: chceme na Mezipatrech pracovat,“ vzpomíná Purkrábková.

Na závěrečném večírku Mezipater proto šéfa festivalu oslovily. A trochu se mu vnutily. „Oznámily jsme mu, že na festivalu prostě budeme dělat. On odvětil, že nám to chtěl stejně nabídnout. Bylo jasné, že bude vděčný za jakoukoliv podržtažku, nakonec jsem se ale uchytila jako dramaturgyně krátkých filmů a Anna jako produkční,“ vypráví Kajánková. Moc času na rozkoukání neměli. Lucia například okamžitě odcestovala za Mezipatra do Londýna, Anna se stala vedoucí produkce. Postupem času se jejich funkce v týmu ustálily. Lucia je programovou ředitelkou a Anna programovou koordinátorkou. Jinými slovy, holky vedou program.

Lucia stříhá Anně tričko. Proč? Protože Mezipatra.

Kajánkové se již v programu splnil sen. Na festival totiž loni dostala hollywoodského režiséra Todda Haynese. „Chtěla jsem vždycky naprogramovat Toddovu Sametovou extázi. Podle Aleše ji ale všichni v kině viděli. Já ale ne, v době uvedení mi bylo dvanáct let. Vytyčila jsem si proto nelehký úkol. Přivézt na Mezipatra Todda Haynese, superhvězdného tvůrce, který necestuje letadlem, neodpovídá na maily, nejezdí na festivaly a raději pěstuje v Portlandu rajčata.  Podařilo se. A Todd byl z Mezipater nadšený, dával rozhovory, bavili ho diváci,“ říká Lucia s tím, že tvůrce Mildred Pierceové pozdravuje i letošní ročník.

Anna a Lucia nabírají síly, aby se jim pěkně programovalo.

Ten nese téma Moci, manipulace a šílenství. Právě téma bylo předmětem mnoha diskuzí a hotových brainstormingů. Děvčata vše poctivě konzultovala s dalšími členy týmu. „Máme čtyři nováčky, mladé nadšené programmery, které vedeme a zaučujeme je,“ sděluje Kajánková.

Každý rok musí programový tým sehnat ty nejlepší filmy. Občas je to boj. Doslova. „V roce 2009 mě na Berlinale nadchl progresivní film Open režiséra Jakea Yuzny. Po projekci začaly kolem Jakea koužit lidé z konkurenčních festivalů, tak jsem se před ně narvala, popadla Jakea za loket a řekla mu následující: miluju tvůj film, ty budeš milovat můj festival. A proto nám dáš Open zadarmo. A přijedeš,“ líčí se zápalem Kajánková. Yuzna i film pak skutečně dorazili (ještě se tomu někdo diví?).

Anna a Lucia se vždycky vidí rády.

Lucia a Anna nemusí jen objíždět světové festivaly, tvůrci jim nyní filmy i sami nabízejí. Letos společně se svým týmem zhlédli na 500 snímků. „Konzultovali jsme je nejprve po skypu, ale to bylo peklo. A navíc jsme byli osamělí. Proto jsme se rozhodli pro společné nakoukávání, scházeli jsme se po bytech, kouřili a dívali se na filmy. Bylo nám strašně dobře. Propotili jsme gauč. A catering v cizím bytě je vždycky fajn věc,“ říká Purkrábková.

Lucia při sestavování programu. V pozadí propocený gauč.

Výběr finálního souboru filmů je podle Kajánkové často Sofiinou volbou. „Chceme otevírat další obzory. Zároveň přemýšlíme o tom, jak daný film vezme mainstreamovější divák. Stejnému divákovi chceme vysvětlit, proč jsme daný film vybrali. Chceme, aby spolu uváděné filmy komunikovaly. Přejeme si, aby byly z celého světa. Pak je tu finanční stránka. Počet slotů. Výběr není vždycky lehký,“ popisuje mravenčí práci.

I programový tým občas utne, což se podle slov Purkrábkové stalo minulý rok. „Film Dědečku, jsi má femme fatale se znásilňujícím dědečkem se zprvu jevil jako fajn úlet, pak ale nadšení vyprchalo. Líbilo se to vlastně asi jen Františkovi Fukovi,“ vzpomíná a dodává, že každý člen týmu má při sestavování programu právo na frázi „over my dead body“. Podle posledních zpráv je programová sekce stále kompletní.

Mezipatra jsou pro Kajánkovou a Purkrábkovou srdcovou záležitostí (ne, vážne?) i přehlídkou, kde se střetává punk s profesionalitou. „Neformální a zároveň strašně výběrová, taková jsou Mezipatra. Občas se navíc přistihnete, že po projekci filmu s Julianne Mooreovou sedíte v nonstopu s režisérem filmu s Julianne Mooreovou. Tom Kalin je fakt super!“ sděluje Kajánková.

Mezipatra v Portugalsku: hotel na pláži, rybí kostry a moře. Práce

Studuje na to, aby se stal učitelem. Když nestuduje, tak učí. A když neučí, tak pracuje na Mezipatrech. Jednadvacetiletý Pavel Bicek vede druhým rokem festivalovou produkci. Aby byl ještě lepším produkčním, odcestoval se v létě vzdělávat do portugalského Espinha, prosluněného dovolenkového letoviska. Aby všechny znalosti lépe vstřebal, ubytovali ho v hotelu na pláži. S celým týmem jsme ho samozřejmě velmi litovali.

Pavel je druhý zleva.

Do Prahy k nám sice doputovaly jen fotky Pavla dovádějícího ve vlnách oceánu a esemesky typu „Miluju Portugalce!“, podle oficiální fotodokumentace se ale náš produkční neflákal. Vzdělával jiné a byl vzděláván. Pavel se zúčastnil workshopu v rámci filmového festivalu FEST 2012. Mladí organizátoři různých evropských filmových přehlídek si na něm předávali znalosti, dovednosti, ideje a nápady. Co kolegům předal Pavel?

„Moje prezentace se týkala time managementu, teambuildungu a organizace týmu. Mluvil jsem asi hodinu, třeba o mezipaterních víkendovkách, na kterých si hrajeme, pijeme a vaříme. Já krájím cibuli a vždycky hrozně brečím. Moje asistentka Juliána do všeho dává cibuli,“ líčí Pavel. Ač je to neuvěřitelné, Pavlova prezentace prý byla ohodnocena jako nejlepší, nejinspirativnější, nejzábavnější a snad i nejkrásnější. Tuto informaci jsme ověřovali ze tří nezávislých zdrojů a skutečně to je pravda.

Time management, teambuilding, brainstorming. Pavel jde s dobou.

Pavel se v Portugalsku setkal s filmovými profesionály z Evropy, organizátory festivalu argentinských filmů i s ředitelem přehlídky v Kataru, která má neomezený rozpočet. „S jednou finskou koproducentkou jsem se bavil o fundraisingu a o tom, jak pro festivaly shánět peníze. My tady v Česku prostředky vůbec shánět neumíme, musíme se to naučit,“ přemýšlí produkční. Workshopy, prezentace a přednášky trvaly každý den až do večerních hodin, na pláž prý Pavel moc času neměl. Prý.

„První den jsem si lehl na pláž, zapomněl se namazat a strašně jsem se spálil. Pak jsem tři dny nemohl vůbec vylézt na sluníčko. Večery jsme trávili v plážovém baru. K jídlu mi jednou dali malé vysušené rybičky, tedy spíše kostřičky. Ty ryby se neměly okusovat, ale jíst vcelku. To jsem nezvládl, tak jsem odešel,“ vypráví Pavel a obratem dodává, že by se do Portugalska hned vrátil. Velmi se divíme.

S laskavým svolením staženo z iboys.cz profilu

Teď ale tráví čas přípravou listopadového třináctého ročníku Mezipater. „Ve svém produkčním týmu si uvědomuji, že každý člen má jiný přístup k práci, který je třeba respektovat. Někomu zadané úkoly trvají déle, někdo je hned hotový. Co se týče mne, letos mě čeká mnohem více práce než loni. Je to náročné, ale neměnil bych,“ říká Pavel. Dle rychlého týmového dotazníku by Pavla také nikdo neměnil.

Najdete ho?

2 gayové chtějí dítě. Je to The New Normal

Na Mezipatrech letos v listopadu uvidíte bizarní muzikály, dramata o pronásledování gayů v Ugandě i ceněné hity ze světových festivalů, o jeden audiovizuální formát však přijdete. Totiž o queer seriály. V minulosti jsme je sice uváděli, letos na ně ale pro všechny úžasné filmy už nezbylo místo. Na televizním poli se každopádně právě urodilo nové dílko, které by vaší pozornosti uniknout nemělo. A to hned z několika důvodů.

Nebojte se, nejedná se o další pokračování Queer as Folk, spin-off Willa a Grace, další sérii True Blood či Sex ve městě po stém botoxu a 25 letech. První dvě epizody za sebou má zbrusu nový seriál The New Normal. V jeho středu stojí pár gayů (Andrew Rannells a Justin Bartha z Pařby ve Vegas), který zatouží po dítěti. Hledá proto ženu, která by jedno takové odnosila. Poté, co partneři odmítnou dvojnici Gwyneth Paltrow, rozhodnou se pro Goldie, svobodnou matku, která potřebuje peníze na právnickou školu. Klapne to? Kdo bude biologický otec? A co na to Goldiina matka, republikánská bigotní fanatička, pro niž jsou Rannells s Barthou „kuřbuřti“ a lesby jen oškliví muži?

Nástřel nezní vůbec špatně. Ještě lepší zvuk má však jméno člověka, který vznik The New Normal inicioval. Malá nápověda? Všestranný autor stojí za Plastickou chirurgií s. r. o., American Horror Story i roztančeným Glee, tedy díly publikem milovanými a kritiky velebenými. Ano, Ryan Murphy. Jeho značka je příslibem originality, neotřelosti a nekorektního humoru. Otiskl se jeho talent i do The New Normal?

Po prvních dvou dílech těžko soudit. Papírově je totiž vše na svém místě, rozpohybovaně ale koncept zatím moc nefunguje. Humor obstarává hlavně perfektně kousavá Goldiina matka (Ellen Barkin), emoce pak zajišťuje… Vlastně nikdo. The New Normal je zatím jen matným a nevýrazným sitcomem, který nezaujme zapamatovatelnými postavami ani scenáristicky vybroušenými situacemi. Snad nastavený kurs Murphy a spol. změní.

Pokud vás The New Normal stanice CBS nezaujme, zkuste ještě jiný seriál. Jmenuje se In Between Men, má zatím jen šest dílů a vypráví o několika newyorských gayích. Ano, jsou čtyři, manolkám ale neholdují. Čím je projekt speciální? Neuvidíte ho na žádné TV stanici, distribuuje se přes youtube.

Začátečnící, kraťasy i Průvod. Mezipatra míří na Prague Pride

Třináctá Mezipatra sice začnou až v listopadu, na malou ochutnávku však můžete vyrazit už zítra a pozítří (tedy 16. a 17. srpna). Studio Béla – Maďarský institut v pražské Rytířské ulici totiž obsadí akce Mezipatra Out&Proud, která nabídne ty nejlepší filmové kousky z našeho festivalu. Ale i něco navíc. Proč to všechno děláme?

Když jsme přijeli z karlovarského filmového festivalu, přemýšleli jsme, na jaké další akci se připomenout. Jakmile v médiích proběhla zpráva, že v olympijském Londýně zkolabovala proslulá seznamková aplikace Grindr, měli jsme o další destinaci jasno. S naším plánovaným programem ale nakonec vystoupily Spice Girls, museli jsme se proto porozhlédnout jinde. Naštěstí se teď po loňské úspěšné premiéře do Prahy vrací festival Prague Pride, který znovu nadzvedává mandle partičce bigotů bez nadhledu. My ho ale máme moc rádi. A právě v rámci programu Prague Pride vás zveme na akci Mezipatra Out&Proud.

Co uvidíte a uslyšíte? Ve čtvrtek v 18 hodin program odstartuje projekcí dokumentu Poď von o prvních dvou bratislavských prides, po promítání budou organizátoři všemožných průvodů hrdosti (Jiří Hromada z Gay Parade na Duhovém festivalu Karlovy Vary, Lucie Hanyášová z Queer Parade Brno, Hana Kulhánková z pražské Pride, Jiří Mareček z Queer Pride Parade and Festival Tábor a Romana Schlesinger z Bratislavy) diskutovat o svých zkušenostech.

Až se všechno probere, spustí se promítačka podruhé. Ve 20 hodin totiž začne předpremiéra filmu Průvod (Parade) o gangsterovi, který se čirou náhodou stane pořadatelem bělehradské pride. Bude to vtipné, bude to drsné, bude to zábavné. Přijďte!

V pátek v 18 hodin pak začne v maďarském institutu projekce nejúspěšnějších krátkých filmů z celé historie Mezipater. Vybírali jsme pečlivě, nudit se nebudete. Trochu hvězdného prachu pak do institutu zavane ve 20 hodin, kdy uvedeme film Začátečníci (Beginners). Stařičký Christopher Plummer se v něm svému filmovému synovi Ewanu McGregorovi přiznal, že je gay a hned za to dostal Oscara.

Vrchol Prague Pride nastane v sobotu ve 13 hodin, kdy z Václavského náměstí vyjde průvod. Pokud byste snad chtěli jít s mezipaterním týmem, nic vám nebrání. Ba naopak. Budeme jen rádi. Přijďte ve 12 hodin na roh Wilsonovy ulice u Sherwoodu a připojte se k nám. Zn.: černobílý dresscode!

Mezipatra do letošního programu Prague Pride však přispějí ještě jednou specialitkou. Bonbónkem. Pokud byste náhodou chtěli oponovat výše zmíněné bigotní partičce v čele s hradním pánem a vyjádřit podporu Prague Pride, můžete tak učinit velmi neotřelým způsobem. Na našem Facebooku jsme totiž spustili akci Řekni to Klausovi. O co jde a co po vás chceme? Nic náročného. Vezmete si papír, na něj napíšete jakýkoliv vzkaz týkající se vašeho vztahu ke queer komunitě, vyfotíte se a fotku nám pošlete na outandproud@mezipatra.cz. My vás zařadíme do speciální galerie, kterou po skončení festivalu Prague Pride zašleme kanceláři prezidenta republiky. To už je deal, ne?

Další informace a galerii najdete ZDE