„Mezipatra jsem obsluhoval za barem, teď pro ně pracuju!“

Víte, jak vypadá americký sen se vším všudy? Příběh cesty k úspěchu, vydlážděné pílí, odříkáním, sebedisciplínou a špetkou štěstíčka navíc? Přerod káčátka v labuť? Devětadvacetiletý Filip Smelík o tom všem něco ví a podělil se o to s mezipaterním blogem. Minulé dva ročníky festivalu Filip makal za barem v Lucerně, musel odbavovat tisíce návštěvníků festivalu, kmitat na place a přítomným gayům pošlapávat sny o svatbě v bordó stylu, Lizou Minnelli a labutěma, protože se mu líbí holky. Těžká, těžká práce, které ale byla letos učiněna přítrž. Filip přeběhl na druhou stranu síly. Začal kopat za opačný tým. Poznal sám sebe a šel za svým srdcem. Tedy… Ne, Lizu nevolejte. Filip se přeorientoval tak, že skončil v Lucerně a dal se k týmu Mezipater, pro který letos fotí. „Měsíc před Mezipatry jsem viděl dokument o Lékařích bez hranic. Byl úžasnej a rostl ve mně, zvlášť když slyším, jak číšníci drbou hosty za to, že si dali do kafe moc mlíka. V ten moment jsem tu potkal Nikolu z PR týmu a dostal jsem se k dobrovolnické práci na Mezipatrech,“ říká Filip, který sám sobě říká nerd, fotí už 7 let a pro Mezipatra zvěčňuje diskuze i party. „Mezipatra mě zajímají, protože mě zajímá ta komunita. Jsou tu takový v pohodě, vyklidněný a uvolněný lidi. Panuje to rodinná atmosféra a to mě baví,“ dodává Filip. No, tak tu Lizu teda zavolejte…

Filipa na druhé straně baru v Lucerně. Všímáte si? Foto: Jan Škoda

Filip na druhé straně baru v Lucerně. Všímáte si? Foto: Jan Škoda

Filip je jedním z dobrovolníků, obětavých a flexibilních lidí, kteří po dobu festivalu rozšiřují řady dalších dobrovolníků, tedy festivalového týmu, který na Mezipatrech také dobrovolničí a to celoročně. Pokud na festivalu náhodou najdete někoho, kdo nedobrovolničí, jste na jiném festivalu a určitě nedobrovolně. 25 letošních dobrovolníků má na starosti Bára R. Viktor. Viktor dobrovolníky koordinuje, deleguje jim práci a určuje, kdo kdy bude mít směnu v Queer Shopu, kdo pojede na Žižkov pro router a kdo bude rozdávat hlasovací lístky. „Dobrovolníci jsou většinou studenti nebo flexibilní lidi. Nemusí být ani queer, ale mají k tomu nějaký vztah,“ popisuje Viktor s tím, že za práci dostávají dobrovolníci volňásky.

Film Šéfové na zabití nepojednává o Viktorovi. Vidíte ten úsměv? Foto: Filip Smelík

Film Šéfové na zabití nepojednává o Viktorovi. Vidíte ten úsměv? Foto: Filip Smelík

Čtyři roky v pozici dobrovolnice za sebou má čtyřiadvacetiletá Karolína Přibylová. „Přišla jsem kdysi jako divák. Teď tu jsem čtvrtým rokem, moc mě to baví a přijde mi, že sem chodí, čím dál tím více lidí. S dobrovolníkama se scházíme i přes rok,“ popisuje Karolína a dodává, že Mezipatra jsou podle ní veselý a vtipný.

Karolína přivádí na Mezipatra pravidelně svoje kamarády. Děkujeme! Foto: Filip Smelík

Karolína přivádí na Mezipatra pravidelně svoje kamarády. Děkujeme! Foto: Filip Smelík

Hezky o Mezipatrech mluví i šestadvacetiletý Libor Háva. Šéf festivalu Aleš Rumpel prý není zlejším dvojčetem Anny Wintour a programová ředitelka Lucia Kajánková ho slovy „ahoj, dobrovole!“ nevítá. „K Mezipatrům jsem se dostal hrozně jednoduše. V únoru jsem se vrátil z Londýna a moje spolubydlící Pepina, která dělá na akreditacích, mi řekla: Jdeš na Mezipatra! A bylo hotovo,“ říká Libor. Rozhodnutí Pepiny, tedy Petry Lubojacki, Libor nelituje. „Je to tu hrozně příjemný. Konečně se dějě něco, co mě naplňuje. Nejsem tu jenom, když mám směnu, chci tu trávit co nejvíc času. Navazuješ tu nová přátelství. Jo, a jsou tu hrozně hezký dobrovolníci!“ míní Libor. My se ještě musíme ujistit, zda spojením „hrozně hezký dobrovolníci“ myslí Libor i festivalový tým, jinak tu už příští rok pracovat nebude.

Libora na Mezipatra přivedla Petra, o které pojednával jeden z předchozích blogů... Foto: Filip Smelík

Libora na Mezipatra přivedla Petra, o které pojednával jeden z předchozích blogů… Foto: Filip Smelík

Franz se už pomalu přivádí na další ročník... Foto: Filip Smelík

Franz se už pomalu přivádí na další ročník… Foto: Filip Smelík

A Pavel? Čtěte dál. Teď si všimněte knih před Pavlem. Foto: Filip Smelík

A Pavel? Čtěte dál. Teď si všimněte knih před Pavlem. Foto: Filip Smelík

Ve Světozoru v shopu prodává dvacetiletý Franz Milec, kterému se na festivalu tak líbí, že už je rozhodnutý, že se zapojí i dále. „V Bratislavě jsem navštěvoval Festival inakosti, hledal jsem něco podobně alternativního i v Praze, kam jsem přijel studovat,“ popisuje mladík, který pracuje v reklamce a rád čte. Vedle Franze ve Světozoru zasedl i 47letý Pavel Bílek, kterého na Mezipatra přivedl ryze konkrétní důvod, který trochu narušuje ukázkovou PR fazónu tohoto textu. „Mezipatra si užívám už 6 let jako divák, vždycky se mi ale nelíbilo uspořádání nabídky v Queer shopu. Lidé přijdou, mají málo času a vidí neuspořádaný chaos. Řekl jsem si, že s tím musím něco udělat, a tak jsem se přihlásil k mezipaterním dobrovolníkům. Teď už je to hezky seřazený, knížky, filmy, má to nějaký schéma,“ sděluje Pavel, který pracuje jako prodavač kompaktních disků a dobrovolničil i na Prague Pride. A? A? A? „Tamní Queer shop byl za mého angažmá přehledný a v pořádku.“

Co říct víc?

Přijďte na Mezipatra, ještě nekončíme.

Jan Škoda

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s