„Kéž by ten film byl lidská bytost, abych se s ním mohla pomilovat!“

Mezipatra odstartovala a už plují na oběžné dráze Lucerna – Světozor – Langhans!  Houstone, absolvovali jsme zatím jen první večer, problém ale rozhodně nemáme. Výživný report ze zahajovací party, která byla tak výživná, že se pro tým plynule překlenula do pracovního rána, si ještě přečtete. Teď ale mediální prostor náleží programovému týmu, který na zahajovací party agresivně reagoval na světlo, protože celý minulý rok strávil v temné komoře, kde sledoval stovky filmů. Doslova. Spousta snímků pracovitým programmerům propálila sítnice, další ale jejich vlahým očním bulvám lahodily. A právě ty promítají Mezipatra. Jaké filmy to jsou a proč byste si na ně měli koupit lístek? Programmeři zde přikládají od srdíčka svoje srdcovky z letošního programu.

Programový tým vylezl z temné programové kobky na slunce. Všímáte si, jak se, ehm, třpytí?

Programový tým vylezl z temné programové kobky na slunce. Všímáte si, jak se, ehm, třpytí?

Lucia Kajánková, programová ředitelka

Moje srdcovky leží v retrospektivní sekci. Psí odpoledne je strhující drama a tak vynikající film ve všech aspektech toho, co může film dělat vynikajícím, že na něj platí formulka “kéž by se film mohl na chvíli transformovat v lidskou bytost, abych se s ní mohla vášnivě pomilovat.” Jeden uzavřený prostor a k stále zoufalejším metodám sahající postava nemožného zloděje brilantně ztvárněná Al Pacinem – vloupačka, kterou jsem viděla několikrát, vždy bez dechu a s nadějí, že až vyrostu ve velkou scenáristku, tak napíšu něco z desetiny tak brilantního.

Kluci nepláčou jsou jeden z prvních queer filmů, které jsme coby děti devadesátých let mohli vidět na velkém plátně – a neztratil nic ze síly svého brutálního realizmu a hypnotičnosti záběrů noční dálnice, po které snad bude možné uniknout.

Obecně zbožnuji krátké filmy, a protože aktuálně šéfuju programu, tak se diváci Mezipater budou muset naučit kraťasy milovat také: dáváme jich 75. Nadchnul mě kratičký film Děcko je v pohodě, u kterého jsem si smíchy poprskala kafem klávesnici – opakovaně, protože jsem nepoučitelná.

Jana Čížkovská, dramaturgyně

Určitě si nenechte ujít komedii Kdo se bojí Vagíny Wolfový? Nejen proto, že je to neuvěřitelně zábavná směs lásky ke klasickým filmům a kostýmů plyšových vagín, ale projekci přijede uvést i režisérka, scénáristka a hlavní herečka v jedné osobě, Anna Margarita Albelo. A u toho nemůžete chybět, protože – jak poznáte z filmu – Anna je neodolatelná.

Neodolatelně vtipná je i Rosie, poťouchlá důchodkyně, která se snaží rozhánět vínem mrtvici a uniknout péči svého syna, kterého psaní teplých románů dovedlo až do hluboké tvůrčí krize. Humor velmi černý, divácký zážitek skvělý.

A pokud by mezi vámi a vaší partnerkou během festivalu poklesla sexuální vášeň, zajděte se podívat na film Neříkej mi čumáčku. Dvě obří králičice v něm totiž řeší stejný problém a jejich rady jsou, jak uvidíte, naprosto k nezaplacení!

Jakub Turčan, dramaturg

Ti, co mě znají, vědí, že jsem (kromě filmu) taky hodně na performativní umění. Do Yourself je název sekce, která se letos věnuje různým podobám performance. Každý kousek v ní je hodně zajímavý, ale One Zero One – Příběh Cybersissy & BayBjane, nebo jinak, nejmenší drag queen, která svůj handicap povyšuje na jedinečnou přednost, rozhodně stojí za shlédnutí. V hlavní soutěži je pak mým favoritem krásný performer Ksawery z polského filmu Tajemství a pokud jste ještě neslyšeli o hvězdném páru ze zvířecí říše – o dvojici jménem Gus & Waldo, tak si rozhodně nenechte ujít blok animovaných kraťasů.

Šárka Veselá, dramaturgyně

Marwencol je až dojemně upřímný vyprávění hlavního představitele Marka, jak se vypořádat se ztrátou paměti pomocí netradiční osobní terapie oscilující mezi uměním a obsesí. Mark si vytvořil svou osobní mytologii – svůj zmenšený svět z figurek na svém dvorku, který je pro něj reálnější než okolní svět. Výborně vystavený film, kterej se prostě musí vidět.

Fake orgasm provokuje diváka a velmi chytře si hraje s jeho předsudky o tom, co to znamená být ženou či mužem. Je to zábavná a obrazově krásna definice slova queer, ačkoliv v celém filmu slovo queer nezazní.

Z kraťasů si určitě nenechte ujit lehkou komedii FC Mořské panny o lehce asociální šprtce Nikki, které je její psycholožkou doporučeno vrhnout se na sport, aby překonala svou přílišnou uzavřenost. Je to to příjemná oddechovka, která se bude líbit všem.

Radek Hosenseidl, asistent programu

Za vidění rozhodně stojí španělský film Zvířata. Měl jsem to štěstí, že jsem je viděl už na La Películe, zatímco se letošní Mezipatra teprve začínala klubat. Z kina jsme pak odcházeli mlčky a měli pocit, že se právě stalo něco hrozně fajn, o čem jsme si ani neuměli povídat. Takže když na zvířata, tak do kina.

U filmu Každým dnem jsme pak zjistili, že i ta cyničtější část programového týmu disponuje nějakou tou zbloudilou emocí. Když synopse tvrdí, že film je o homosexuálním páru vychovávajícím chlapce s Downovým syndromem, tak člověk dostane pocit, že už mu tam chybí jen Celine Dion s nějakou tou peckou od srdíčka (a s Barbrou Streisand v záloze) – co dojemnějšího bychom asi tak mohli dávat?! Jenže i přes tohle pochybovačný pomrkávání pak všichni ochotně slzeli a ujišťovali se, že do kina se přece chodí právě proto.

Vybrali jste si? Snad jo. Protože kdo nepřijde na Mezipatra, je buzna.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s