Co dělat, když vás někdo zatáhne na Mezipatra

Pokud jste ještě nikdy nebyli na Mezipatrech a letos se chystáte, tak vězte, že… Nejdete na Mezi ploty. Na Bohnice jsme sice dva dny před zahájením zralí všichni, o divadlo ani o hudbu ale na Mezipatrech primárně nejde. Jde hlavně o filmy – letos jich bude 66, většinu z nich uvidíte v české premiéře a spousta z nich již ovládla světové festivaly. Mezipatra znamenají ale mnohem víc, jak ví nejen všechny pražské buzny. Co tím konkrétně myslíme?

Není to jen pro buzny

Na Mezipatrech potkáte jak hip partičku v černém, která po zahájení zamíří rovnou na Polygon, tak partičku matek té hip partičky v černém. Na Mezipatrech zažijí extázi všichni. To nejsou prázdné řeči – dle našich průzkumů je jen polovina festivalových diváků queer.

Tvářemi festivalu jsou letos herec Stanislav Majer a novinářka Bára Šichanová

Tvářemi festivalu jsou letos herec Stanislav Majer a novinářka Bára Šichanová

Není to jen queer

Mezipatra nevybírají filmy jen pro to, že jsou queer. Mezipatra vybírají filmy, protože jsou dobré. Nikdy se tak nestane, že byste v programu našli film, v němž by se například řešilo jen to, že je někdo teplý a jeho okolí to nepřijímá. Nemusíte být žádný filmový expert, abyste se přesvědčili, že naše programové oddělení chce od filmů trochu víc, přičemž ale nezapomíná na diváka. Prostě přijďte. Spectre budou navíc dávat i po festivalu, takže klid.

Standa hraje i ve znělce, kterou natočil Jakub Šmíd (vlevo). Vpravo ředitel Mezipater Pavel Bicek

Standa hraje i ve znělce, kterou natočil Jakub Šmíd (vlevo). Vpravo ředitel Mezipater Pavel Bicek

Party!

Registrovaným partnerem mezipaterních filmů jsou samozřejmě party. Jsou divoké, jsou nápadité a jsou až do rána. Jejich vlajkovou loď kormidluje elektro bohyně Planningtorock. Kotví v sobotu v NEONE, od 22 hodin, s Lunchmeatem, dalšími DJs a s námi. A ne, že bude na Swarmu trendovat zas jen „na cigárku před NEONE“! Jo, a pivo tam stojí osmadvacet korun.

Lístky kupujte v předstihu. Jinak si nesednete.

Lístky kupujte v předstihu. Jinak si nesednete.

Lidi!

Bývalé přítelkyně, přítele i současné crashe na Mezipatrech potkáte určitě. Mimo to ale spoustu nových lidí, které samozřejmě neoslovíte přímo, ale napíšete jim na Tinderu nebo na Grindru. Jsme přece lidi. Také uvidíte, jak festival poprvé kočíruje nový ředitel Pavel Bicek, jenž vám vysvětlí význam slova „Mezipatra“ klidně i ve čtyři ráno. Můžete si být zkrátka skoro jisti, že se v kavárně Lucerna najde někdo, kdo bude při pohledu na vás smyslně okusovat chlebíček.

Respektive vám zasedne místo Emma Smetana se svým hot boyfriendem.

Respektive vám zasedne místo Emma Smetana se svým hot boyfriendem.

Brno!

Mezipatra se nekonají jenom v Praze. Už od 12. listopadu se celý festival přesune i do Brna, kde vás kromě filmů zaujme i bohatý doprovodný program včetně přednášek, divadla nebo speed datingu. Už vás nudí a nezajímají pražské buzny? Zamiřte prostě na festival do Brna a najděte si někoho tam.

Trpí také homosexuálové heterofobií?

Za lístky na nového Xaviera Dolana by sice někteří zabili svoji matku, nejúspěšnějším film v historii Mezipater je ale třeba hledat někde jinde. A dopoledne. Když totiž Lucernu opouští poslední party tahouni, pod koněm se pomalu šikují studenti pražských středních škol. Míří na školní projekce, často opomíjenou, ale o to víc podstatnou součást Mezipater. A právě na školních projekcích se i letos promítal dokument Jak jen mohla o HIV pozitivní Švédce Lillemor. Film, který se v originále jmenuje Ingela Lekfalk: Hur kunde hon, a kterému neřekne nikdo jinak než Her Kunda, je nejnavštěvovanějším titulem v historii Mezipater. Za tři roky jej viděly tisíce studentů. Her Kundu ovšem neviděli někteří členové programového týmu, ale přesto věří, že ji máme.

film

Slečna Lucie musela být každé ráno v Lucerně jako první. Právě se checkla s hashtagem Victoria Beckham.

Slečna Lucie musela být každé ráno v Lucerně jako první. Právě se checkla s hashtagem Victoria Beckham.

Školní projekce organizuje slečna Lucie Kräusslová , která střídavě čelí otázkám typu „Trpí také homosexuálové heterofobií?“ a vybírá vstupné. Pomáhá jí Oldřich Bašta z Domu světla, který se studenty po projekci debatuje. „Jak jen mohla jsem viděl jedenáctkrát a pořád se mi to líbí. Přednášky na téma HIV/AIDS dělám přes dvacet let a kdybych nebyl sám HIV pozitivní, tak by mě to asi nenapadlo. Samozřejmě se všechno mění. Dřív se mi učitelé báli nabídnout kafe a říkali, že by s HIV pozitivním nešli do bazénu,“ říká 47letý muž, který je pozitivní 28 let. „Nakazil jsem se ještě za komunistů. Po stanovení diagnózy za mnou doktor poslal policii, která přijela autem se sedačkami potaženými igelitem. Skončil jsem v cele předběžného zadržení. Pak na venerologickém oddělení kolem mě chodili v těch skafandrech, jako teď při ebole. Za minulého režimu dostávali HIV pozitivní víza, aby se jimi establishment nemusel zabývat,“ vzpomíná Bašta, mimo jiné zakladatel Domu světla.

Na školní projekce vyrazili i studenti v Brně, kde Mezipatra až do soboty pokračují. Na Her Kundu si lístky nevyzvednete, dneska ale vyražte na drama malého kudrnatého kluka z Caracasu s názvem Příšerný vlasy nebo na tajnou projekci Film in the Closet. Zítra se promítá držitel Zvláštního uznání poroty V jeho očích s českou audiodeskripcí či divácký hit Jak kluk potkal holku. Celý program najdete klasicky TADY.

lidi

Mezipatry ale stále žije i Praha. Pokud na pražskou část také vzpomínáte, můžete nám vyplnit dotazník. Zatím se nám sešlo moc fajn odpovědí. O Facebooku Mezipater jste nám třeba napsali, že je na něm „málo informací“, „informací tak akorát, ani málo, ani moc“ i „někdy až moc infa“, takže teď přesně víme, co na Facebooku změnit. Děkujeme! Pražský tým ale žije i tím, že se ve velkém objevil serveru White Media v sekci Hnusáci a úchylové. Zbytek týmu závidí a do White Media posílá své fotky s žádostí o publikaci. Není totiž větší prestiže i většího potvrzení, že svoji práci děláte dobře.

rumpel

Aleš se na White Media objevil i se svým partnerem. Jejich pes Matylda se prý na seznamu objeví v řádech týdnů.

kajankova

Duševně narušená Lucia skutečně je. Hlavně den před uzávěrkou programu Mezipater.

bicek

Proslýchá se, že homosexualitu a levíčáctví Pavel zatáhl i do Českého Krumlova.

malikova

Ředitelka pro Brno Kristýna je s fotkou na White Media spokojená…

barvinkova

…zato PR asistentka Marie Barvínková horečně hledá kontaktní mail a chce fotku změnit.

machill

Editor katalogu Dan Machill to schytal i s telefonem. Tolik pozvánek na rande prý ještě nedostal.

Jan Škoda

Viktor a Damian na hraně genderu

Když Viktor Heumann s Damianem Machajem začali pracovat na Mezipatrech, našli jste je ve výčtu festivalového týmu v katalogu pod jinými jmény. Nebylo to z obavy před tím, aby jejich okolí nezjistilo, že pracují na teplém festivalu. Nešlo ani o pseudonymy. Viktora, tedy šéfa armády dobrovolníků, jsme ještě nedávno oslovovali jako Báru. A Damiana, koordinátora doprovodného programu, jako Danu. Naše dvě kolegyně se ale postupně staly našimi kolegy. A my můžeme pyšně říct, že náš tým je i transgender. Pokud si však myslíte, že transgender znamená kompletní „vymazání“ rodného pohlaví a nahrazení opačným, Viktor i Damian vás dost razantně a nečekaně vyvedou z omylu. To šitíčko prostě zas schovejte do šuplíku.

Když jsou Viktor a Damian spolu, tak je to prostě filharmonie. Česká. Komorní.

Když jsou Viktor a Damian spolu, tak je to prostě filharmonie. Česká. Komorní.

„Doktoři vás chtějí narvat do škatulek, ale tak to samozřejmě nefunguje. Označení transsexuál vás svazuje v tom, že jste čtený jako příslušník opačného pohlaví, který se chce zbavit prvků svého původního pohlaví. Kompletně, radikálně a nastálo. Zato kategorie transgender poskytuje volnost. Chtěl bych být muž, ale nemůžu se nikdy odpoutat od svého ženského těla. To tělo mi sice nesedí, ale to neznamená, že se chci všech ženských prvků zbavit. Chirurgické zákroky mi navíc přijdou maximálně invazivní,“ vypráví Viktor.

Viktor na Mezipatrech šéfuje asi čtyřicítce dobrovolníků...

Viktor na Mezipatrech šéfuje asi čtyřicítce dobrovolníků…

Společně s Damianem bojují proti lékařskému konsenzu, že trans lidé jsou lidé opačného pohlaví, chtějí okamžitě „všechno pryč“ a nenávidí svoje rodné pohlaví. Není to lehký boj, protože aby dosáhli oficiální změny pohlaví, musí – naoko – trvat na operačních zákrocích. „Ten systém vás prostě nutí k chirurgické a hormonální změně. My tohle chceme nabourat. Já jsem absolvoval psychiatrickou diagnózu, podle které jsem transsexuál, který by měl chtít chirurgickou změnu. Já jsem ale člověk, který má nějakou integritu a nedokážu se odříznout od své fyzické i psychické historie,“ dodává Viktor.

Tohle je Damian a tohle není Damianovo holka...

Tohle je Damian a tohle není Damianovo holka…

Podle Damiana se navíc i samotní trans lidé co nejvíce snaží zapadnout do medicínské škatulky a vyhovět tak systému. Když chce totiž člověk v Česku oficiálně změnit pohlaví, musí nejen trvat na operaci, ale musí mu to schválit i komise lékařů, právníků i sociálních pracovníků. „Komise, která je složená i z lidí, kteří vás nikdy předtím neviděli, rozhoduje, zda můžete nastoupit na cestu, která vede ke změně genderu – zda můžete začít s tranzícií. Strašně moc trans lidí se bojí vyslovit názor, že je to špatně, protože v Čechách proces hradí pojišťovna. A oni se bojí, že o tohle privilegium přijdou. Aktivisté jsou utlumení, i proto vznikla například organizace Transfusion,“ dodává Damian.

Viktora málokdy potkáte ve špatné náladě...

Viktora málokdy potkáte ve špatné náladě…

S Viktorem by chtěl, aby se situace u nás přiblížila třeba Německu či Velké Británii, kde by nemuseli podstoupit sterilizaci, aby je stát uznával jako muže. Hodně důležitý pro ně je ale sociální aspekt. Chtějí, aby je ostatní přijímali a brali jako muže. I proto 27letý Damian loni začal s hormonální terapií, díky které mu zhrubnul hlas, zmužněl a celkově zrobustněl. To 36letý Viktor bude brát hormony od prosince. „Chci, aby mě lidé brali jako muže. Nechci ale podstupovat zbytečné operace. Nechci se zatím zbavit prsou. Spousta trans lidí prsa má a nosí binder. Občas se vám sice točí hlava a je to nepohodlný, ale zatím je to pro mě lepší varianta než chirurgický zákrok. Mám kamarády v Německu, kteří chodí na plovárnu s chlupatýma ženskýma prsama.,“ usmívá se Viktor, profesí překladatel.

Tohle je Damianovo holka!

Tohle je Damianovo holka!

Viktora v jeho vizi podporuje jeho olomoucká sexuoložka, taková podpora je ale spíše výjimečná. „Sexuologové vyrábí roboty, kteří hned naběhnou do posilovny, makají tam a už nikdy o sobě nepřemýšlejí jako o ženě. K jedné známé české sexuoložce chodil kamarád, který si nechtěl nechat odstranit dělohu a ona mu řekla, že jí narušuje morálku, protože „moji kluci vědí, co chtějí a ty to nevíš“. 90% sexuologů takhle funguje,“ popisuje Viktor, který absolvoval i rozhovor s dalším sexuologem, rovněž českou kapacitou v oboru. „Bylo to strašně návodné a klišovité. Ptal se, zda jsem si v dětství hrál s panenkami nebo s autíčkama. Když jsem řekl, že se stavebnicí, tak se ptal znovu na ty autíčka. Pak přišla série intimních otázek. Ptal se třeba, zda dosahuju orgasmu třením o partnerčino stehno. Když jsem řekl jiný způsob, udělal si malé mínus. Evidentně jediná praktika trans lidí v jeho očích je tření o partnerčino stehno. Škatulky, samé škatulky. Pak jsem dostal knihu, kterou si prý musím přečíst, jinak mi změnu pohlaví neschválí. Oni prostě lidem nepomáhají, ale formují je,“ líčí Viktor.

Věděli jste, že Viktor bydlí s festival managerem Pavlem? Nebojte, ne na ulici.

Věděli jste, že Viktor bydlí s festival managerem Pavlem? Nebojte, ne na ulici.

Viktor se dřív identifikoval jako lesba, vylovit vzpomínky z dětství je pro něj ale těžké. „Nějak žiješ svůj život a snažíš se identifikovat s těmi kategoriemi. Někdo to ví už od dětství, za mého dětství byli komunisté a tohle se vůbec neřešilo. Já jsem se do svých 20 let identifikoval jako lesba, pak přišly nějaký psychický problémy, dostal jsem se k sexuologovi a tam se vykrystalizovalo, že se víc identikuji s mužským pohlavím,“ dodává s tím, že ho před rodinou čeká další coming-out.

Zatímco Viktorovi nevadí otázky ohledně osobních věcí, Damian přestává být takovým suverénem, jako za DJ pultem a trochu se ošívá. I když většinu věcí má a vidí stejně jako Viktor. A stejně jako Viktor má holku. „Když se mě lidé ptají, jaký mám sex, je mi to stejně nepříjemné, jako by tobě bylo, kdybych se tě teď zeptal, jak máš velký penis. Vadí mi taky celý transnarativ, který nás pospisuje jako lidi, kteří nesnáší svoje tělo, mají hroznou pubertu a strašnou potřebu žít v roli opačného pohlaví. Celý tento příběh ale vylučuje všechny ostatní příběhy, kterých je strašně mnoho. Tenhle příběh podporuje striktní rozdělení na mužské a ženské a vše, co je mezitím, maže,“ myslí si Damian.

Takhle vypadal Damian se svojí kolegyní Kristýnou loni...

Takhle vypadal Damian se svojí kolegyní Kristýnou loni…

Jeho dětství je pro něj prý mlhavé a spočívalo hlavně v tom, že se neidentifikoval ani s jedním pohlavím. Chápal se agenderově. „Po pubertě jsem vypadal androgynně, což mi vyhovovalo. V nějakých 24 letech jsem ale získal pocit, že jsem se zasekl a nedospěl. Začal jsem tedy loni v září podstupovat hormonální terapii a udělal jsem i coming-out. Teď se dějí změny, mění se mi hlas a vyhovuje mi to. Nevím samozřejmě, co bude za pět let. Aby mi změnili doklady, musím si nechat dát pryč vaječníky. Sice neplánuji těhotenství, ale je to akt, se kterým se zatím neumím ztotožnit,“ říká blonďatý mladík, za kterým se otáčí jak kluci, tak holky.

A takhle letos.

A takhle letos.

Aby Damian šířil osvětu, založil si blog, který můžete navštívit ZDE. „Nevyhovuje mi způsob, jak jsou translidé prezentováni v médiích. Bere se to furt jako patologie, což souvisí s tím, že transsexualita je diagnóza. Je tady ten label duševní poruchy. A taky touha po senzaci. Lidé si myslí, že se jen převlékáme do šatů opačného pohlaví nebo hrozně akcentují sexualitu. Trans lidé jsou přitom úplně obyčejní lidé, normálně zapojení do společnosti,“ říká Damian s tím, že rád používá pojmy transgender a transrodovost. A ještě raději svůj osud nebere jako cestu z bodu A do bodu B.

Pozn. 1: Viktor s Damianem se shodují, že sex mají skvělý a barvitý, stejně jako všichni ostatní, žijící ve fungujícím vztahu.

Pozn. 2: Velký.

Pozn. 3: Přijďte na Mezipatra! Promítáme do čtvrtka, kompletní program naleznete ZDE.

Jan Škoda

Naši hosté si myslí, že jsem ruská agentka!

Když na zahájení festivalu přijde tolik lidí, že se skoro nevejdou do kina, může to znamenat mnoho věcí. Moderuje ho Pan Marek Eben, dává se na něm něco zadarmo nebo zahajuje boží festival. Věřte nebo ne, ale v případě Mezipater je pravdou vše zmíněné. Tedy… Pan Marek Eben musel narychlo odběhnout odmoderovat prodlouženou do Mramorového sálu, takže za něj zaskočili herci Jan Cina a Petr Vančura. A nejen oni. V moderaci jim pomohli Kuba a Toník, tedy hvězdy znělky patnáctých Mezipater. Honza s Petrem tak napůl moderovali, a napůl bránili Kubu a Toníka před gayi, kteří je chtěli adoptovat.

Taneční číslo měl původně předvést Vlastimil Harapes, ale Květa Fialová říkala, že mu to přítel nedovolil

To, že jsme na gay festivalu a na pódiu někdo tančí, ještě neznamená, že na pódiu tančí Vlastimil Harapes

Zahajovací ceremoniál i znělku má na svědomí Štěpán FOK Vodrážka, absolvent FAMU a úspěšný 27letý filmař, který chtěl pro Mezipatra pracovat už dlouho. „Kuba je brácha mý ženy Anche a Tóňa je jeho nejlepší kámoš. Hrajou prostě sami sebe, bez jejich skutečného pouta by to vůbec nefungovalo. Točili jsme poslední srpnový víkend na Sluneční pasece u Pelhřimova, což je skutečné tábornické místo. Naši kluci ovšem vůbec nevěděli, co je to třeba ešus. Malej Kuba ale třeba taky nevěděl, že sexuální orientaci si člověk nevybírá a myslel si, že se rozhodne v dospělosti. Tak jsem mu to vysvětlil,“ vypráví Štěpán, který na party po ceremoniálu skočil na záda festival managerovi Pavlovi. Tentokrát úplně bez vysvětlení.

Zahajovací party byla vůbec divoká. Zatímco ze spokojeného ředitele festivalu Aleše Rumpela opadl stres z přípravy ceremoniálu a mohl tak vyhlížet svého idola, herce Stanislava Majera, ze zmíněného Pavla opadly všechny smartphony. To programová ředitelka Lucia byla po čtvrteční party tak zmožená, že šéfku Světozoru Adélu oslovovala střídavě jako Karolínu a jako Kamilu.

Štěpánova facebooková backpack série je prý víc než Třeštíkův balkon. Co se stane, až Štěpán vleze Třeštíkovi na záda na balkoně?

Štěpánova facebooková backpack série je prý víc než Třeštíkův balkon. Co se stane, až Štěpán vleze Třeštíkovi na záda na balkoně?

A PR festivalu Marie? Z té se podle všeho stala agentka KGB. „Starám se o naše dva hosty, režiséry Askolda Kurova a Pavla Lopareva, kteří přijeli uvést svůj dokument Putinovy „Děti 404“ o utrpení ruských queer teenagerů. Jsou skvělí, ale občas to s nimi není lehké. Nedodržují denní plán akcí a rozhovorů a navíc mám pocit, že se mi i trochu vyhýbají a myslí si, že mám něco za lubem,“ napsala Marie. Ruské kontrarozvědce.

Askolda Kurova a Pavla Lopareva se každopádně podařilo dostat na včerejší naprosto vyprodanou projekci Putinových „Dětí 404“. A byl z toho jeden z nejsilnějších zážitků celé patnáctileté historie Mezipater. Po dlouhém potlesku zde totiž vystoupilo několik „Putinových dětí“, LGBTQ Rusů, kteří žijí v Česku a přes slzy děkovalo přítomným režisérům. Byl to doják. Marie si pak ještě všechny vystoupivší vyfotila. Asi na památku…

Fronta před zahajovacím ceremoniálem v jeden moment sahala až do Štěpánské...

Fronta před zahajovacím ceremoniálem v jeden moment sahala až do Štěpánské…

Vy si myslíte, že Aleš Rumpel vítá tu frontu ze Štěpánské, on ale jen čeká na Stanislava Majera...

Vy si myslíte, že Aleš Rumpel vítá tu frontu ze Štěpánské, on ale jen čeká na Stanislava Majera, který měl dorazit na Mezipatra…

Na zahájení přišlo tolik lidí, že bylo statisticky nemožné, aby jeden z nich nebyl Stanislav Majer.

Na zahájení přišlo tolik lidí, že bylo statisticky nemožné, aby jeden z nich nebyl Stanislav Majer.

Askold Kurov a Pavel Loparev říkají Alešovi, že prý Stanislava Majera taky neviděli...

Askold Kurov a Pavel Loparev říkají Alešovi, že prý Stanislava Majera neviděli…

A tady se už slavnostně zahajuje. Aleš za chvíli vyjde na pódium a zeptá se, zda někdo viděl Stanislava Majera.

A tady se už slavnostně zahajuje. Aleš za chvíli vyjde na pódium a zeptá se, zda někdo viděl Stanislava Majera…

Hvězdy znělky obstaraly hudební doprovod...

Hvězdy znělky obstaraly hudební doprovod…

Výkonná produkční Anička se prý zvládla hodit do slavnostního za tři minuty... To je výkon!

Vedoucí produkce Anička se prý zvládla hodit do slavnostního za tři minuty… To je výkon!

F

Fashionistka Soňa a web editorka Nikola imitovaly taneční číslo ze zahájení…

A

Ale Stanislav Majer furt nikde…

Zábava se nicméně rozjela i bez něj...

Zábava se nicméně rozjela i bez něj…

libackazakacku_cejkova

Bylo zde plno lásky mezi holkama…

I klukama...

I klukama…

Lucia Kajánková se vyfotila s Radimem, Lenkou, Václavem a Markem. Tedy s Jakubem, Šárkou, Liborem a Tomášem. Tedy...

Lucia Kajánková se vyfotila s Radimem, Lenkou, Václavem a Markem. Tedy s Jakubem, Šárkou, Liborem a Tomášem. Tedy…

Zábava jela až do rána i díky Šimonovi Holému...

Zábava jela až do rána i díky Šimonovi Holému…

A jeho kolegyni, nám doposud neznámé bubenici...

A jeho kolegyni, nám doposud neznámé bubenici…

A Stanislav Majer? Ten dle výrazů mezipaterních pracovnic skutečně dorazil...

A Stanislav Majer? Ten dle výrazů mezipaterních pracovnic skutečně dorazil…

Doražte i vy! Mezipatra, jejichž kompletní program najdete ZDE, pokračují až do čtvrtka.

Jan Škoda

Pozn.: Reakce Stanislava Majera!

„Stanislav Majer nakonec skutečně dorazil nejen na zahajovací party, ale i na vynikající brunch do Cafe Neustadt. Tady zas pro změnu hledal Stanislav Aleše Rumpela.
Je to ruleta ten lajf, co…?“

stanislavmajer

Nová učitelka obrany proti černé magii

Pozice PR manažera Mezipater už pár let trpí syndromem bradavického učitele obrany proti černé magii. Zatímco ředitel festivalu Aleš, programová ředitelka Lucia a festival manager Pavel vedou peleton už několik let, PR manažer se mění takřka rok co rok. Předloňskou vedoucí PR Aničku například loni vystřídal usměvavý Juraj. Když jsme ale zjistili, že ho pod turbanem na hlavě ovládá Václav Klaus, museli jsme ho vyměnit. Za Larisu Blichovou. Je stejně usměvavá a stejně jako Juraj má kluka.

Larisa je občas velká podvodnice.

Larisa je občas velká podvodnice.

A stejně jako Juraj bydlí na pražském Petrském náměstí! Pokud tedy chcete být příštím PR manažerem Mezipater, přestěhujte se na Petrské náměstí. Jednou se tam totiž prošel Marek Prchal a od té doby odtud PR čarodějové prší. O Larisu ale přijít nechceme, tak tam třeba jen přenocujte nebo zaparkujte auto. „Stejně jako ke všem skvělým věcem v mém životě, tak jsem se i k Mezipatrům dostala náhodou. Nikdy jsem na Mezipatrech nebyla, mám ale spoustu kamarádů, kteří chodí. A popisují mi, jak jsou nadšení hlavně festivalovým sociálním životem,“ říká ostřílená bývalá píáristka Designbloku i současná píáristka mnoha českých kapel.

larisa2

Jedna ze dvou fotek Larisy, kde se nevyskytují žádné kočky.

Larisa ale dodává, že je dost introvert, večírkem ale čas od času nepohrdne. „Záliby mám všechny. Na kolo, do přírody, křížovky, televize, do lesa na houby, na borůvky, automaty, hnízdění, chataření a starost o přítele,“ vypočítává a dodává, že si užívá společnost svých grumpy koček. „Ale šílená cat lady nejsem. Fakt nejsem. Opravdu. Ne, nejsem!“

marie

Někdo tomu říká upřený pohled, Marie tomu říká „cvičím gaydar“.

Larisa ale není jediným nováčkem ve festivalovém týmu. Propagační řady rozšířila i novinářka a módná štýlistka Marie Barvínková, stálá návštěvnice Mezipater, Prague Pride, Fakulty architektury ČVUT, showroomu H&M, Topshopu, koncertů Sámera Issy či sjezdů Strany zelených. Prostě všech míst, kde se vyskytují gayové. Marie ostatně mluvila loni na letní akci Mezipater Identita ve městě o fenoménu fag hags. A o její facebookový friend list s pracovním názvem „Seznamy homosexuálů“ velmi stojí lidé ze serveru White Media i Adam B. Bartoš. Aby se seznámili.

Marie leze do baráku, protože se tam prý schovávají nějací gayové.

Marie leze do baráku, protože se tam prý schovávají nějací gayové.

Editorem katalogu se potom stal Daniel Machill, 23letý požitkář a milovník fúze kultura – party. „Vždycky mě proto přitahovala i Mezipatra, na kterých se potkávám i s mimopražskými kamarády. A baví mě to i z druhý strany. Esenciální byla situace na premiéře znělky, kde jsem se mírně upravil několika gintonicy a po několika hodinách řešil tiráže do katalogu. A bylo to v pohodě. Festival dělají profesionálové s lidským faktorem,“ říká. Děkujeme, Dane, že o autorech blogu mluvíš tak hezky!

Dana, který nečte Paula Coelha, má rád módu bez stigmatu Moeta a bílých Vánoc a rád pořádá domácí večírky, doplňuje ještě nová vedoucí kina Světozor Adéla Likavcová. Tu jste viděli na mnoha domácích večírcích i mezipaterních akcích v botech na obřích platformách. So much queer! S festival shopem pak nově pomůže Iva Vyčichlová.

Daniel těsně předtím, než si k němu přisedl Paulo Coelho...

Daniel těsně předtím, než si k němu přisedl Paulo Coelho…

Zítra začínáme, program najdete ZDE, tak prostě přijďte. Stejně jako Marie za gayi.

Jan Škoda

Sophiiny volby programového týmu

Pamatujete na ten film, ve kterém Meryl Streep dala nacistům dítě, které měla nejmíň ráda? Ano, byla to Sophiina volba. Podobnou nesnadnou volbou je i výběr toho, co v programu Mezipater upřednostit na úkor něčeho jiného. Proto mezipaterní blog požádal členy programového týmu, aby se ještě před festivalem podělili o to, co je osobně nejvíc zasáhlo a v čem se nejvíc viděli. Abyste se mohli inspirovat. Programová Liga vyoutovaných vás právě provádí letošní filmovou nabídkou!

Lucia Kajánková, programová ředitelka

Film Patrice Chéreaua Ti, kteří mě mají rádi, pojedou vlakem je jeden z mých vůbec nejmilovanějších filmů, které jsem kdy viděla. Ještě po šesti letech si živě vybavuji ten intenzivní pocit naprostého okouzlení z toho, že existuje dokonalost – a absolutní cinéma (umocněna také na mezipaterním promítaní tím, že jsme přivezli původní 35milimetrovou kopii). A vzhledem k našemu tématu plánuji, že si od Jeana-Baptista vypůjčím jeho poslední větu, a až umřu, tak budu chtít, aby ti co mne milovali, jeli vlakem…

Každý rok si se svými dramaturgy stěžuji, až zoufám, že vzniká málo lesbických filmů. Z toho mála je ještě méně snímků dost dobrých pro naše rozmazlené oči a uši. A i z těch, které shledáme povedenými, je jen pár skutečně originálních v tom, jaký příběh vyprávějí. Dívka u mých dveří je takový film – variace na klasický western, v němž mladá policistka přijíždí jako nová „šerifka“ do zkaženého města. Netušíte, kam vás její příběh zavede, a vychutnáváte si zneklidňující houstnoucí atmosféru i brilantní herectví vycházející korejské hvězdy Bae Doo-na i Kim Sae-ron jako její nebezpečné chráňenkyně.

Mám to štěstí znát se s Monikou Treut, královnou punku a živoucí legendou queer kinematografie (její úžasně drzý a originální film Virgin Machine byl první, který jsem viděla coby studentka filmové vědy pár týdnu po příjezdu do Prahy ze slovenského zapadákova). Na letošním Berlinale sme spolu seděli v obskurním baru (který byl široko-daleko jediný, kde se mohlo kouřit uvnitř, což sme ocenili obě) a Monika mi vyprávěla o svém novém filmu, který právě dokončila. A ptala se, jestli se taky v Čechách opakuje německé klišé, že holky, co mají rády koně, jsou často lesby, respektive že lesby často ke koním inklinují. Moničin nový film O holkách a koních je nádherné vyprávění o dospívání, přátelství a lásce. Víc neřeknu, přijďte. Bonus pro pražské divačky a diváky: Monika bude v Praze na projekci a to si nechcete nechat ujít, ať je váš vztah ke koním či lesbám jakýkoliv.

Šárka Veselá, programmerka

Jsem nadšená z celé naší retrospektivy Přežijí jen milenci. Nejvíc se ale těším, že uvidím na plátně Nebeská stvoření – pro mě absolutně srdeční záležitost, ve které je všechno.

Dalším filmem je venezuelský film Příšerný vlasy o touze devítiletého kluka, která je zrovna teď primárně namířená na zkrocení jeho kudrnatých vlasů. To pro matku jednoznačně znamená, že je gay. Film, který vám asi skvělou náladu nezaručí, ale který stojí za to vidět.

Ačkoliv se neřadím k zarytým fanynkám Xaviera Dolana, jeho předposlední film Tom na farmě je vizuálně podmanivá žánrovka, která si mě absolutně získala. Děsivě krásný film se skvělou a původní hudbou.

Jana Čížkovská, programmerka

Myslím, že Guillauma Gallienna nemají rádi jen lidé, kteří ho neznají. Jeho filmový autobiografický Guillaume je malý, oplácaný, má divné vlnité vlasy a skvělý smysl pro humor, deprese zahání vínem a nočním vyžíráním ledničky a k smrti se bojí koní. Já se sice nebojím koní, ale s nočními nálety na ledničku a dost divnými vlasy mám bohaté zkušenosti. I když to není jediný důvod, proč je Guillaume a chlapci, ke stolu! jeden z mých nejoblíbenějších filmů na letošních Mezipatrech. Ten úplně největší je, že jsem se u tohoto neodolatelně roztomilého filmu nadšeně bavila od začátku do konce.

Snímek Hlad jsem viděla poprvé, když mi bylo asi patnáct. Z ošoupaný VHSky z videopůjčovny, s dost nepodařeným dabingem. A dost intenzivně jsem si přála, aby ze mě někdy Catherine Deneuve vysála (nejen) krev, i kdyby to znamenalo skončit v dřevěný bedně na půdě. Hlad je film, na který nikdy nezapomenete. Je divný, v mnoha směrech absolutní trash, ale je taky neuvěřitelně sexy. A z Catherine Deneuve pro vás jednou pro vždy udělá královnu vašich (upírských) fantazií.

Jako dítě jsem měla ráda Toma a Jerryho. Vlastně asi jako každý dítě. Takže asi proto mě tolik nadchla Kreslená láska nerezaví. Udělat animovaný film o starých opelichaných Tomovi a Jerrym, kteří spolu prožili život plný sadistické lásky a teď žijí v barabizně na pobřeží, je prostě skvělý. Asi by mě nikdy nenapadlo přemýšlet o tom, že kreslený postavičky stárnou, protože pro mě prostě nestárnou. Ale kdyby jo, určitě bych chtěla vědět, jak vypadají a co dělají. Takže pokud se to taky chcete dozvědět, zajděte na krátký blok Labutí písne.

Jakub Turčan, programmer

Miluji The Knife a režisér filmu Něco se musí zlomit zjevně asi též. Tato městská romance mi připomíná své bezstarostné středoškolské léta, kde, s trochou nadsázky, „zažít“ bylo vždycky nad „přežít“.

Mezi frankofonní částí programu divák může najít i film Neznámý od jezera. Pro mě osobně je i reflexí cruisingu, tedy fenoménu, o kterém jsem si myslel, že již dávno neexistuje. Bylo pro mě překvapením, že i v době virtuálních seznamek a všemožných geolokalizujících aplikací ve své původní formě ještě pořád přežívá.

Mezi dokumenty jsou pro mě highlightem Putinovy „Děti 404“. Nejen cruising, ale homofobie taky neustále žije. V Rusku je dokonce právně podporovaná mocenským aparátem. Neskutečně děsivé. O to víc, když si člověk uvědomí, že stačí tak málo a hon na queer lidi se může stát legálním sportem. O to víc, když si uvědomím, že i v mém rodném Slovensku se lidskoprávní legislativa posouvá spíše k nerovnému a ponižujícímu zacházení.

jakub

Radek Hosenseidl, programmer

Přemýšlím, v jakém filmu se letos objevila nějaká ta scéna z mého života, nebo který film ve mně vyvolal pocit „to vím, jaký je!“ Líbila se mi Ta zvláštní láska, ale v tom nenacházím mnoho paralel ke svému vlastnímu bytí, neboť mi není přes sedmdesát a nežiji 39 let s partnerem v New Yorku. Můj loňský tip na doják se nicméně ukázal jako opodstatněný, proto zvu i tentokrát.

Co dalšího se snad nějak dotkne víceméně každého, je film Kluci a Guillaume, ke stolu! aneb taky „Vemte svoji mámu do kina a ukažte jí, zač je toho loket!“. Za všechno prostě můžou naši rodiče, hlavní hrdina Guillaume o tom ví svý (i když Lenka Filipová by se asi hádala, protože ta ví ještě líp, kdo za všechno může – mimochodem, teď mě napadá, že měla místo Céline zpívat v nějakým tom prehistorickým vydání Eurovize, věděli jste to? Kdo za to může?). U tohohle filmu se ukázalo, že na všechno se přijde časem a že v nás naši rodiče budou žít napořád.

Nutno však dodat, že Guillaumův kolega Xavier Dolan (snad ze snahy se takovému osudu vyhnout?) svou matku v roce 2009 raději zabil (Mezipatra měla autentickou reportáž) a letos to na něj asi dolehlo, když se vytasil s (tematickým) novým filmem Mami! Vlastně jsme tak zvažovali, jestli bychom letos namísto hlavních představitelů neměli zvát jejich matky… Také vaše máma říkala mámě vašeho nejlepšího kámoše podle jeho křestního jména? „Zavolám paní Matesový, že do toho kina půjdu s ní!“ Paní Guillaumová a paní Xavierová, půjdou kluci ven? Jako poslední tip hodím Nebeská stvoření. Tady to ovšem s postavou matky vypadá doopravdy bledě. A nemůže za to nikdo jiný než Kate Winslet. U tohoto filmu jsem byl velmi rád za to, jaké mám bezva rodiče. Paní Radkové posílám pusu!

radek

Tak co, vybrali jste si?

Budou letos Mezipatra?!

Šéf Mezipater Aleš Rumpel učí svojí fenku grifona brabantského jménem Matylda plavat v jezeře, spravuje její facebookový profil a o sobě mluví jako o klasické „buržoazní buzně, která s sebou furt tahá minipsa“. Programová ředitelka Lucia Kajánková píše o potenciálních festivalových filmech, že jsou „mocninou pekla“, „nudnější wikipedií“ či „videoklipem, kde kromě chlapa v legínách není žádná LGBT tematika“. A manažer festivalu Pavel Bicek? Ten podle fotek na facebooku „kopí seno“ doma v Zubčicích na Českokrumlovsku.

Stejné rodiny, stejná práva

Různé rodiny, stejná práva!

Do záběru se prý nevešlo dalších 478 kop a jedna půlkopa.

Do záběru se prý nevešlo dalších 478 kop a jedna půlkopa.

Otázka je jasná. Budou letos vůbec Mezipatra?

Budou! Facebook totiž klasicky klame a členové festivalového týmu znovu odsouvají svoje partnery, jiné práce a vuittonky s minipsy uvnitř na druhou kolej. 15. ročník největšího queer filmového festivalu ve střední Evropě s filmy, co rozhodně nejsou z pekla, proběhne v Praze od 6. do 13. listopadu a v Brně od 15. do 22. listopadu. Listopad je ale daleko a takový srpen je mnohem, mnohem blíž. Mezipatra se proto vrací na Prague Pride s letním kinem a čtyřmi projekcemi queer filmů v české premiéře. A jídlem! Co jídlem. Jídlem zdarma! Festivalová kuchařka a vedoucí shopu Sára Němečková je sice často podrážděná, pro recept na její spenátový quiche by ale pražské foodbloggerky zabíjely. Na akci Mezipatra – Identita ve městě tedy uvidíte filmy, najíte se a pokud budete chtít, tak i prodiskutujete témata filmových guilty pleasures nebo fenoménu do-it-yourself. A pozor, dorazí také organizátoři a vítězové gay soutěží krásy. Kdo z nich si přeje světový mír nejvíc? Podrobný program hledejte níže:

Můj svět je disco Pondělí 11. srpna, Containall, Malá Strana

Magický realismus se setkává s ost-algií v letošním diváckém hitu queer festivalů s názvem Můj svět je disco (Ich fühl mich Disco). Hlavní hrdina Florian se potom v bouřlivé pubertě nesetkává se svým otcem, ale hlavně s osmdesátkovým discokýčem. Možná se však nakonec setkají všichni. Vy si dejte sraz ve 20.30 hodin, kdy začínáme.

Guilty Pleasures Úterý 12. srpna, Containall, Malá Strana

V 17.30 hodin program odstartujeme svačinou a diskuzí na téma filmová guilty pleasures. Všichni je máme, ale jen někdo o nich beze studu promluví. K lásce k Discopříběhu se nicméně přijdou vyznat renomovaní kritici i filmoví fanoušci. Ve 20.30 hodin navážeme projekcí neprovinilého potěšení – romantického dramatu Šťastný konec?! (Happy End?!), ve kterém se studentka Lucca vydává na neočekávaný roadtrip se sexy rockerkou Valerií.

(Ne)šikovné ruce Středa 13. srpna, Containall, Malá Strana

Třetí den v režii Mezipater započne v 17.30 hodin svačinou a diskuzí s holkama z blogu Minty Finty, které si všechno dělají rády samy. Do kouzla do-it-yourself vás zasvětí také, pak se společně podíváme na transgender romantickou komedii Jak kluk potkal holku (Boy Meets Girl). Snad nás před projekcí Minty Finty naučí, jak si vyrobit papírové kapesníčky! Začátek je ve 20.30 hodin.

Gay roku, těší mě Čtvrtek 14. srpna, Containall, Malá Strana

Poslední den s Mezipatry bude krásný. Přijdou totiž vítězové i organizátoři soutěží Mr. Gay či Gayman, aby nám osvětlili, co vlastně tyto akce hledají a co oslavují. Přijďte se zeptat i vy, ve 20.30 navážeme projekcí dramatu Neznámý od jezera (L’inconnu du lac), u kterého dost možná také leží gay, kterého všichni chtějí.

Abychom vás nalákali, přidáváme pár fotek letního mezipaterního kina na loňské Prague Pride:

mezipatra2

mezipatra3

mezipatra4

mezipatra6

meziopatra5

Přejetý ředitel, 140 hodin v Lucerně a taneční battle. Mezipatra jedou na doraz!

Tým Mezipater po dobu festivalu na ulici nepotkáte. V práci taky ne. Ve škole jakbysmet. V restauraci, kde se nečepuje olej z friťáku do bezedných kelímků, lidi z týmu taky neuvidíte. Festivalový týden je pro produkční, programmery a píáristy zkrátka obdobím, kdy zanedbávají povinnosti, skutečné i imaginární partnery i oblíbené seriály. V době festivalu tým najdete v Lucerně a Světozoru, s výrazem na hraně mezi šíleností a absolutním blahem. Každý den festivalu je výjimečný, protkaný událostmi, které vlastně nikde jinde nelze zažít. Je to adrenalin, moře práce a kupa starostí, vykoupená plnými sály spokojených diváků. Jak takový průměrný festivalový den pro tým vypadá?

5.30 Probouzí se vrcholný management Mezipater. Šéf festivalu Aleš Rumpel a programová ředitelka Lucia Kajánková jedou do televize, aby tam mluvili o letošním ročníku. Vypadají při tom takhle:

alesluciaPokud dneska na festival nikdo nepřijde, nedivíme se.

9.00 Probouzí se širší tým Mezipater. Kafem se sprchuje každý doma, jen vedoucí produkce Pavel se probouzí v kanceláři v Lucerně, kterou prakticky neopuští. Z okolí Lucerny se nevzdálil už 140 hodin. O jeho osudu prý bude vyprávět film 140 hodin, volné pokračování snímku 127 hodin, který pojednával o Jamesi Francovi, kterému se zasekla ruka pod balvanem. James Franco si tu ruku pak uříznul.

12.00 Když jsme u těch končetin… Nohu šéfa Mezipater Aleše Rumpela přejíždí dodávka. Část webu Mezipater nefunguje a hlásí chybu. V Lucerně došly chlebíčky s bramborovým salátem. Komu letos Mezipatra leží v žaludku? Nám neleží v žaludku nic, protože došly ty chlebíčky.

Wanted!

Wanted! Foto: Friaou Lein

14.00 Programový tým Mezipater má plné práce se shippingem, tedy dopravou filmů z celého světa do Česka na náš festival. Programový asistent Radek Hosenseidl a programová ředitelka Lucia Kajánková střídavě telefonují s lidmi z Lublaně i z Kyjeva a dojednávají převoz filmů. Z telefonu slyšíme útržky:

– Do you know Brane from Ljubljana? He has your DCP.

– You don’t know Brane from Ljubljana? Why don’t you know Brane – He is from Ljubljana. He has your DCP.

– Yes, yes, Mezipatra – that’s not you. That’s you? You should call Eva from Thessalloniki, she will send you!

– Sorry, sorry, call Igor from Kyjev!

Film nakonec doráží, nedorozumění je způsobené tím, že v Lublani žijou dva muži jménem Brane a oba měli Mezipatrům poslat různé tituly. Ano, vyšší pravděpodobnost měla i ta nedávná výhra 400 milionů korun ve Sportce.

15.00 PR asistentka Nikola Bratrychová se až po uši zamilovala do francouzského děvčete jménem Adèle, tedy hlavní hrdinky jednoho z hitů letošního ročníku Život Adèle. Nikolu proto nenapadlo nic lepšího, než se vydat obrážet pattiserie Paul a roztomilou dívku hledat. Nakonec ji nachází na plakátu konkurenčního filmového festivalu. „Adèle, jak si mi to mohla udelat?“ píše zdrcená Nikola na Facebook.

16.00 Na projekci do Světozoru přišlo málo lidí. Vedoucí kina Michaela Mladá přemýšlí, že se svlékne.

16.00 Na projekci do Lucerny přišlo hodně lidí. Vedoucí kina Ania Cingrošová přemýšlí, že se svlékne.

Podpořit nás přišla i bývalá PR manažerka Anička, proslavená v týmu tím, že často rodí děti.

Podpořit nás přišla i bývalá PR manažerka Anička, proslavená v týmu tím, že často rodí děti.

18.00 Produkční Pavel Bicek a Ania Cingrošová se pokoušejí zrušit kurz latinskoamerických tanečních, který má za hodinu proběhnout v kavárně Lucerny. Narozdíl od produkčních zmíněných tanečních si totiž nemyslí, že by salsa a mambo umocnily příchod stovek diváků z vyprodané projekce filmu Ve jménu… Taneční battle nakonec vyhrává crew Mezipater a Marka Ebena s Terezou Kostkovou posílá zpět na Kavčí hory.

Toto foto je na blogu uloženo pod názvem Pavelania. I to o lecčems vypovídá.

Toto foto je na blogu uloženo pod názvem Pavelania. I to o lecčems vypovídá.

19.00 Na akreditacích je dusno. Produkční Sára Němečková odpověděla na otázku, kdo se jí na Mezipatrech líbí, všeříkající odpovědí: „Kromě Peti Lubojacki?“ Protokolářku Karolínu Poliakovou to tak rozesmutnilo a rozhodilo, že si místo press akreditace v laminovačce zalaminovala ruku.

19.30 Řada nešťastných příhod nekončí. Vedoucí Světozoru Michaela Mladá je v týmu proslavená tím, že několikrát týdně padá na zem. Poprvé na Mezipatrech vrávorá, klopýtá a padá i tentokrát, a to rovnou před zaplněným sálem Světozoru. Kromě hasičů ji zvedají i dva mladíci, kteří se prostřednictvím záchrany seznamují a po projekci vyrážejí na drink. Michaela dostává přezdívku Michaela Iboys Mladá.

20.00 Šéf produkce Pavel si stěžoval, že ho na festivalu za léta práce nikdy nikdo neoslovil. Včera se to změnilo, a to scénou skoro jak z mezipaterního filmu. Pavel dostal číslo, které mu sympatický mladý muž poslal přes barmana v Lucerně. Teď má Pavel rande. Kolem Pavlova stolku nyní v minutových intervalech prochází vždy jiný člen týmu a analyzuje situaci. Ráno je rande tématem číslo jedna v týmové facebookové skupině. Pavel dostává desítky esemesek. Pavel už rande na Mezipatrech nikdy mít nebude.

23.00 Sedíme v jednom z fastfoodu na Václaváku a víčka si podpíráme hranolkama.

A takhle my si tady žijem!

Přijďte se podívat, dnes do Světozoru na One Zero One a zítra na zakončovací party. Zakončujeme filmem Kluci nepláčou. My ale plakat budeme. Usedavě.

Jan Škoda

„Mezipatra jsem obsluhoval za barem, teď pro ně pracuju!“

Víte, jak vypadá americký sen se vším všudy? Příběh cesty k úspěchu, vydlážděné pílí, odříkáním, sebedisciplínou a špetkou štěstíčka navíc? Přerod káčátka v labuť? Devětadvacetiletý Filip Smelík o tom všem něco ví a podělil se o to s mezipaterním blogem. Minulé dva ročníky festivalu Filip makal za barem v Lucerně, musel odbavovat tisíce návštěvníků festivalu, kmitat na place a přítomným gayům pošlapávat sny o svatbě v bordó stylu, Lizou Minnelli a labutěma, protože se mu líbí holky. Těžká, těžká práce, které ale byla letos učiněna přítrž. Filip přeběhl na druhou stranu síly. Začal kopat za opačný tým. Poznal sám sebe a šel za svým srdcem. Tedy… Ne, Lizu nevolejte. Filip se přeorientoval tak, že skončil v Lucerně a dal se k týmu Mezipater, pro který letos fotí. „Měsíc před Mezipatry jsem viděl dokument o Lékařích bez hranic. Byl úžasnej a rostl ve mně, zvlášť když slyším, jak číšníci drbou hosty za to, že si dali do kafe moc mlíka. V ten moment jsem tu potkal Nikolu z PR týmu a dostal jsem se k dobrovolnické práci na Mezipatrech,“ říká Filip, který sám sobě říká nerd, fotí už 7 let a pro Mezipatra zvěčňuje diskuze i party. „Mezipatra mě zajímají, protože mě zajímá ta komunita. Jsou tu takový v pohodě, vyklidněný a uvolněný lidi. Panuje to rodinná atmosféra a to mě baví,“ dodává Filip. No, tak tu Lizu teda zavolejte…

Filipa na druhé straně baru v Lucerně. Všímáte si? Foto: Jan Škoda

Filip na druhé straně baru v Lucerně. Všímáte si? Foto: Jan Škoda

Filip je jedním z dobrovolníků, obětavých a flexibilních lidí, kteří po dobu festivalu rozšiřují řady dalších dobrovolníků, tedy festivalového týmu, který na Mezipatrech také dobrovolničí a to celoročně. Pokud na festivalu náhodou najdete někoho, kdo nedobrovolničí, jste na jiném festivalu a určitě nedobrovolně. 25 letošních dobrovolníků má na starosti Bára R. Viktor. Viktor dobrovolníky koordinuje, deleguje jim práci a určuje, kdo kdy bude mít směnu v Queer Shopu, kdo pojede na Žižkov pro router a kdo bude rozdávat hlasovací lístky. „Dobrovolníci jsou většinou studenti nebo flexibilní lidi. Nemusí být ani queer, ale mají k tomu nějaký vztah,“ popisuje Viktor s tím, že za práci dostávají dobrovolníci volňásky.

Film Šéfové na zabití nepojednává o Viktorovi. Vidíte ten úsměv? Foto: Filip Smelík

Film Šéfové na zabití nepojednává o Viktorovi. Vidíte ten úsměv? Foto: Filip Smelík

Čtyři roky v pozici dobrovolnice za sebou má čtyřiadvacetiletá Karolína Přibylová. „Přišla jsem kdysi jako divák. Teď tu jsem čtvrtým rokem, moc mě to baví a přijde mi, že sem chodí, čím dál tím více lidí. S dobrovolníkama se scházíme i přes rok,“ popisuje Karolína a dodává, že Mezipatra jsou podle ní veselý a vtipný.

Karolína přivádí na Mezipatra pravidelně svoje kamarády. Děkujeme! Foto: Filip Smelík

Karolína přivádí na Mezipatra pravidelně svoje kamarády. Děkujeme! Foto: Filip Smelík

Hezky o Mezipatrech mluví i šestadvacetiletý Libor Háva. Šéf festivalu Aleš Rumpel prý není zlejším dvojčetem Anny Wintour a programová ředitelka Lucia Kajánková ho slovy „ahoj, dobrovole!“ nevítá. „K Mezipatrům jsem se dostal hrozně jednoduše. V únoru jsem se vrátil z Londýna a moje spolubydlící Pepina, která dělá na akreditacích, mi řekla: Jdeš na Mezipatra! A bylo hotovo,“ říká Libor. Rozhodnutí Pepiny, tedy Petry Lubojacki, Libor nelituje. „Je to tu hrozně příjemný. Konečně se dějě něco, co mě naplňuje. Nejsem tu jenom, když mám směnu, chci tu trávit co nejvíc času. Navazuješ tu nová přátelství. Jo, a jsou tu hrozně hezký dobrovolníci!“ míní Libor. My se ještě musíme ujistit, zda spojením „hrozně hezký dobrovolníci“ myslí Libor i festivalový tým, jinak tu už příští rok pracovat nebude.

Libora na Mezipatra přivedla Petra, o které pojednával jeden z předchozích blogů... Foto: Filip Smelík

Libora na Mezipatra přivedla Petra, o které pojednával jeden z předchozích blogů… Foto: Filip Smelík

Franz se už pomalu přivádí na další ročník... Foto: Filip Smelík

Franz se už pomalu přivádí na další ročník… Foto: Filip Smelík

A Pavel? Čtěte dál. Teď si všimněte knih před Pavlem. Foto: Filip Smelík

A Pavel? Čtěte dál. Teď si všimněte knih před Pavlem. Foto: Filip Smelík

Ve Světozoru v shopu prodává dvacetiletý Franz Milec, kterému se na festivalu tak líbí, že už je rozhodnutý, že se zapojí i dále. „V Bratislavě jsem navštěvoval Festival inakosti, hledal jsem něco podobně alternativního i v Praze, kam jsem přijel studovat,“ popisuje mladík, který pracuje v reklamce a rád čte. Vedle Franze ve Světozoru zasedl i 47letý Pavel Bílek, kterého na Mezipatra přivedl ryze konkrétní důvod, který trochu narušuje ukázkovou PR fazónu tohoto textu. „Mezipatra si užívám už 6 let jako divák, vždycky se mi ale nelíbilo uspořádání nabídky v Queer shopu. Lidé přijdou, mají málo času a vidí neuspořádaný chaos. Řekl jsem si, že s tím musím něco udělat, a tak jsem se přihlásil k mezipaterním dobrovolníkům. Teď už je to hezky seřazený, knížky, filmy, má to nějaký schéma,“ sděluje Pavel, který pracuje jako prodavač kompaktních disků a dobrovolničil i na Prague Pride. A? A? A? „Tamní Queer shop byl za mého angažmá přehledný a v pořádku.“

Co říct víc?

Přijďte na Mezipatra, ještě nekončíme.

Jan Škoda

50 odstínů Mezipater v klubu Ilusion!

Za ten zavádějící titulek se omlouváme, knihu, která se umístila v čele žebříčku 1000 knih, přečtete a umřete, Mezipatra v sobotu na party Do yourself… nijak neparafrázovala. Jinak ale v klubu Ilusion na Vinohradské třídě přivítala stovky odstínů nejrůznějších identit, které se inspirovaly performerkou Peaches se stovkou tváří. Třpytky létaly vzduchem, přistávaly na tvářích a vypadalo to tak sexy, že by se z toho čtenářkám 50 odstínů šedi vzplály trvalý. Večer odstartovala projekce Peaches, pokračovalo se drinky od mezipaterního sponzora Jameson v ruce a nu-disco DJs v uších a končilo se ve fastfoodu se stripsama namáčenýma do česnekový omáčky s trochou třpytek na dochucení. Prostě skvělá snídaně. A hlavně skvělá party! Přesvědčte se v následující fotoanketě. Účastníků party jsme se v duchu Peaches ptali na jednoduchou, ale zákeřnou otázku.

Jaká je vaše druhá tvář?

Jakub Starý

Foto: Piaoyu Xie

Foto: Piaoyu Xie

Mám jich asi 25! Nedávno jsem nad tím přemýšlel ve spojitosti se lží, kterou občas říkáme ostatním. Podle mě je v pořádku, když zalžeme, abychom protějšek neuvedli do rozpaků a abychom mu neublížili.

Kristýna Holubová

Foto: Piaoyu Xie

Foto: Piaoyu Xie

Když se nikdo nekouká, tak hrozně ráda spím, což je vlastně skvělý, protože se mi zdají hrozně dobrý sny. Moje druhá realita jsou sny.

Štěpán Olívie Turek

Foto: Piaoyu Xie

Foto: Piaoyu Xie

Moje druhá tvář je naprosto příšerná, rostou jí vousy, je fakt hrozná. Moji druhou tvář jsem ale využila třeba teď, když bylo na dámských toaletách obsazeno.

Dan Stewart

Foto: Piaoyu Xie

Foto: Piaoyu Xie

Kdybych měl jen dvě tváře, tak bych byl hrozně chudej člověk. Já jich mám milion. Několik za minutu.

Radek Hosenseidl

hosenseidl

Foto: Piaoyu Xie

Já mam jen jednu tvář nosící sukni, která vypadá jak ubrus od babičky. Tohle je pánská sukně, střižená jako kilt!

Adéla Šmerdová

Foto: Piaoyu Xie

Foto: Piaoyu Xie

Moje druhá tvář je chebská. Abyste rozuměli, co je to chebská tvář, tak musíte přijet do Chebu. Zlobím v Chebu, zato v Praze jsem hodná holka.

Marie Barvínková

Foto:

Foto: Piaoyu Xie

Stylizuju se do abstinentky. Stylizuju se taky do někoho, kdo je spokojenější, společenštější, zábavnější a úspěšnější, než je doopravdy. To dělá každej, ne?

Damián Machaj

Foto: Piaoyu Xie

Foto: Piaoyu Xie

Kutubi. Moje kočka doma.

Adéla Likavcová

Foto: Piaoyu Xie

Foto: Piaoyu Xie

Svou druhou tvář dnes odhaluji Mezipatrům.

Honza Průša

Foto: Piaoyu Xie

Foto: Piaoyu Xie

Moje aktualní druhá tvář je, že jsem nevypil tři welcome drinky, ale jdu teprve pro první.

Radek Mojžíš

mojzis

Foto: Piaoyu Xie

Jsem Andrea Verešová Mezipater. Ještě jsem neviděl ani jeden film, zato jsem byl na všech party.

Jiří Cmunt

Foto: Piaoyu Xie

Foto: Piaoyu Xie

Málokdo to ví, ale jsem jemnej kluk, co poslouchá Celine Dion a kouká na Sex ve městě. Občas to přiznám.

Dent Lab

Foto: Piaoyu Xie

Foto: Piaoyu Xie

Moje druhá tvář? To nechtěj vědět.

Jakub Mařík

Foto: Piaoyu Xie

Foto: Piaoyu Xie

Moje druhá tvář je, že jsem vychovanej skautem a jsem trochu zálesák. Uzlů znám pár, ale mám doma švýcarák, jezdim do lesa, miluju českej les a přírodu a v létě se občas navlíknu do amerických kapsáčů a chodim do lesa.

Foto: Piaoyu Xie

Foto: Piaoyu Xie

Foto: Piaoyu Xie

Foto: Piaoyu Xie

Foto: Piaoyu Xie

Foto: Piaoyu Xie

Foto: Piaoyu Xie

Foto: Piaoyu Xie

Foto: Piaoyu Xie

Foto: Piaoyu Xie

Foto: Piaoyu Xie

Foto: Piaoyu Xie

Účastníkům party děkujeme, stejně jako ibalginům, paralenům a panadolům a taky skvělým kuchařkám a kuchařům z blogu Thinkfood.cz, kteří v neděli na brunchi v Langhansu daly zapomenout na stripsy se třpytkama. V pondělí Mezipatra pokračují, filmy si vyberete na stránkách http://www.mezipatra.cz, kde naleznete i další fotky z party Do yourself…

Přijďte do kina!

Jan Škoda